Krize v OKD

Dennodenně se v médiích probírá krize těžební společnosti OKD, kterou spoluvlastní podnikatel Zdeněk Bakala, miliardář, jehož jméno uvázlo každému v paměti díky bytům, které za velmi výhodných podmínek získal od státu.

V této kauze se jednalo o bydlení tisíců občanů ostravsko-karvinska. V současnosti však nejde o byty, ale o více než deset tisíc zaměstnanců z celého Moravskoslezského kraje, kteří se mohou dostat do velmi svízelné situace. Pokud se doly kvůli klesající ceně uhlí opravdu zavřou, budeme muset přijít s konstruktivním řešením, na kterém se musí pracovat již nyní.

Vláda na svém zasedání několikrát probírala, jaký bude nejefektivnější postup při uzavření dolů OKD. Dle mého názoru bychom ale měli jednat mnohem rychleji a konstruktivněji. Předseda vlády situaci komentoval tím, že v našem kraji předmětní zaměstnanci dolů práci najdou, neboť dle údajů Úřadu práce disponujeme s několika tisíci volnými pracovními místy. Otázkou ale je, o jaká pracovní místa se jedná. Horníci byli po léta zvyklí na tvrdou ruční práci, nevím, jak by byli spokojeni, když by se z nich stali zahradníci či prodavači. Elegantním řešením je také urychlené uzákonění dřívějšího odchodu do penze, což se nám snad včas podaří. Ne každý horník ale splňuje podmínku věku, a proto je potřeba nejen nezaměstnané přerozdělit na již nabízená volná místa, ale také nabídnout alternativy.

Společnost New World Resources, majitel OKD, přišla se směšným a urážlivým návrhem. Vláda by podle nich měla přijít se zakázanou veřejnou podporou ve výši 150 miliónů eur. Evropská komise, která veřejné podpory ve výjimečných případech povoluje, by nejspíš záměr schválila a Česká republika by nebyla sankcionována, ale vezměme si to laickým pohledem. 4 miliardy korun, o kterých společnost NWR mluví, jsou plivnutím do tváře veškerých aktivních snah Ministerstva průmyslu a obchodu, jak daný problém řešit. Tyto peníze, přeci můžeme použít úplně jinak – hovořím o podnikatelských pobídkách na domácím trhu i v zahraničí, o výstavbě několika desítek kilometrů cest, stavbě vodních děl či železničních koridorů. Pokud dostane společnost NWR 4 miliardy korun, prý milostivě doly neuzavře. 

Společnost si v době vysokých cen nevytvořila potřebné finanční zásoby sloužící k sanaci problémů potenciálně vzniklých v budoucnosti, stát tak na chybování jejích manažerů nemůže reagovat bianco šekem na tak obrovský objem peněz. Za peníze, které chce po státu NWR, můžeme udělat daleko smysluplnější projekty, které nejen že zaměstnají horníky z OKD, ale také dají práci dalším nezaměstnaným, kterých je v našem kraji druhý největší počet ve srovnání s těmi ostatními.

Recept na bezproblémové zvládnutí krize nikdo nemá, já ale souhlasím s ministrem Mládkem a ministryní Marksovou, kteří vidí východisko jasně. Z peněz, které bychom jen tak dali soukromé společnosti, zaplatíme rekvalifikační kurzy v široké škále oborů, které jsou poddimenzované a v kraji žalostně potřebují novou pracovní sílu. Podpoříme ve spolupráci s Moravskoslezským krajem investiční pobídky v oblastech, odkud největší masy horníků jsou – jedná se o zhruba pět větších lokalit, odkud pocházejí. Ve spolupráci s obcemi a městy v kraji začneme realizovat potřebné stavby, a to za přispění financí z evropských fondů.

Je zřejmé, že ne každý horník práci najde hned. Úkolem nás, politiků, je najít nejrychlejší a nejefektivnější řešení. Sypat peníze do černé díry bychom neměli. Musíme pomoci lidem, kteří živí své rodiny, děti posílají do škol a každý den neví, zda se zítra do práce ještě mohou vydat, nebo nikoli.