Nejde samozřejmě ani tak o obchodní název, pod kterým je půjčka anoncovaná v médiích, inzerovaná na stránkách poskytovatele. Jde o to, jestli se jmenuje „spotřebitelská“.
V reakci na minulý blog o tom, co si zjistit a co zvážit, než se podepíše smlouva o půjčce, Petr napsal logickou poznámku, že když mohou být úvěry poskytovány jen licencovanými věřiteli, odpadá důvod si je prověřovat, protože to za nás už udělala ČNB. Na první pohled je to dokonalý argument – bohužel platí jen ve světě půjček spotřebitelských. Jenže ten pokrývá pouze část trhu s půjčkami.
Půjčka spotřebitelská versus ty ostatní
Většina z celkového objemu úvěrů se u nás poskytuje jinak než spotřebitelsky - na základě obchodního práva, které je součástí Občanského zákoníku (z roku 2012, ve znění pozd. předpisů). Jedná se především o půjčky podnikatelské, které si mohou brát jak živnostníci (OSVČ), tak i obchodní společnosti.
Prioritně mají sloužit k založení, rozvoji, usnadnění nebo záchraně podnikání, nikoliv k soukromým účelům – ovšem to je jen teorie, striktní úpravu nikde nenajdete. Obchodní právo je volné a dává mnoho prostoru pro cokoliv (což je někdy špatně a jindy zase dobře).
Teprve ten zbytek trhu jsou půjčky spotřebitelské, určené pro běžné lidi na jejich spotřebu, jinými slovy na nákup auta do rodiny, k pořízení bydlení, k vybavení domu či bytu nábytkem, pro rychlé zafinancování opravy pračky a v mnoha případech bohužel i na zaplacení dovolené. Spotřebitelskou půjčku si může vzít též podnikatel, ale nikoliv na nákup věcí do firmy. Bere si ji totiž v roli spotřebitele – na běžné potřeby soukromého života.
Jen a pouze spotřebitelské půjčky jsou regulovány zákonem o spotřebitelském úvěru a s ním souvisejícími předpisy ohledně ochrany spotřebitele. Ty ostatní mají poměrně volné pole působnosti.
Takže jak se bude jmenovat?
Už je jasné, proč se předem zajímat, jak se půjčka bude jmenovat. Vždycky záleží hlavně na tom, jak je nazvaná smlouva. Je v názvu slovíčko „spotřebitelská“, „pro podnikatele“, či jen slovo „půjčka“, „zápůjčka“ nebo „úvěr“, bez detailnějšího upřesnění?
Vždy platí, že pokud není smlouva sepsána na „spotřebitelský“ úvěr/půjčku, nikdy se jím nestane, a tak nikdy nebude fungovat v mezích zákona o spotř. úvěru, nýbrž jen v mezích obchodního práva (tedy dokud nebude refinancována na spotřebitelskou).
Jedinou výjimkou, kdy je podnikatelská půjčka zahrnuta do působnosti zákona o spotřebitelském úvěru, je delší než 90denní nesplácení u půjček pro podnikající fyzické osoby (nikoliv pro podniky). Zde jsou sankce od jara 2020 zastropovány stejně jako u půjček spotřebitelských.
Ani banka není stoprocentní zárukou licence!
ČNB už dlouhé roky licencuje banky. Aby mohla banka fungovat na českém území opravdu jako banka, musí jí to povolit ČNB. Jsme však v EU, a tak i u nás mohou finanční domy nést označení „bank“, přestože o banku v českém smyslu nejde. Odznak banky totiž získaly v jiné zemi EU s méně přísnými pravidly (jistě jste se minimálně s jednou už také potkali).
Takže i banku stojí za to si prověřit, když je nová, neznámá, neboť samotné slovo „bank“ už nemusí znamenat banku. Ovšem pokud je uvedena v seznamu ČNB pod „bankami“, je vše v pořádku.
Kdo může nabídnout jaký typ úvěru?
Banky mají oprávnění poskytovat úvěry spotřebitelské i podnikatelské, licencované nebankovní společnosti vždy nabízejí úvěr spotřebitelský, ale některé i ten podnikatelský.
A nelicencované nebankovky? Ty jsou na českém trhu také, fungují zcela legálně a nabídnou úvěry podnikatelské, nikdy ty spotřebitelské. Pro uzavření smlouvy s nimi je vždy potřeba mít jak IČO (živnostenské oprávnění), tak i podnikatelský účet. Peníze však budou využitelné na cokoliv, i na osobní potřebu. A jestliže klient zastaví ve prospěch takového věřitele svůj dům, bude o něj v případě finančních potíží bojovat poměrně těžko.
Jinými slovy: kdo nestojí o úvěr pro podnikání, měl by v názvu půjčky hledat slovíčko „spotřebitelská“.
Text není poskytnutím rady ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.
