Podvody v bankách, na bazarech, u policie. Kdy se pustí do půjček?

Je až neuvěřitelné, že Češi podvodníkům odesílají cirka miliardu ročně. Letos to bude víc. Navíc to dělají zcela dobrovolně, když útočníkům předají všechny své přístupy ke svým penězům. Díky čemu nás podvodníci dokáží přesvědčit?

Těžko říct, co je hlavním důvodem. Ale za mě to vypadá na dva základní. Jeden nás spotřebitele omlouvá, druhý nám přidává velký díl viny.

Rozhodně se nepovažuju za analytika nebo znalce lidského chování. Ale po tom množství info v článcích od policie a uveřejněných rozhovorů s lidmi, co byli okradeni, mi vyvstaly dva hlavní důvody našeho hromadného selhávání.

Ráda si přečtu vaše postřehy, pokud jste vytipovali důvody jiné nebo hlubší.

Propracovaná strategie založená na autoritách, takže záměr podvodníků nestihneme v každodenním kalupu nerozkrýt. A hlavně: s podvodem ani nepočítáme

Začněme tím důvodem úspěchu podvodníků, který nám dává alibi (i když se na to vůbec nehraje, peníze zmizí jak s alibi, tak i bez něj!). Útočníci mají dobře zpracovanou strategii, která přesně sedí na typickou povahu Čechů: autoritám věříme, podvod nečekáme a jsme stále ve shonu. Takže se ani při sdělování údajů o své platební kartě nestihneme zastavit a zamyslet nad tím, jakou blbost že to teď provádíme…

Kdo jste ještě na text o postupu podvodníků nenarazili, shrnu do několika vět a přidám domnělý důvod, proč tohle podvodníkům vychází.

1. Podvodník se přihlásí jako banka a požaduje info o kartě, aby zastavila podezřelou transakci, kterou někdo v účtu zadal a transakce čeká na zpracování. A protože to bance přišlo divné, raději svému dobrému klientu volá, aby si ověřila, že to byl jeho záměr a nejedná se o nějaký podvod. No, autorita jak vyšitá, nemyslíte? A když jde o telefonní hovor, kdy jste v pressu v práci, v čekárně u lékaře, u pokladny nebo dokonce rozespalí, chyba je vyloženě přirozená.
2. Podvodník se přihlásí jako zájemce o zboží, které prodáváte na bazaru. Osobně si ho nevyzvedne, bydlí daleko. Ale už objednal kurýrní službu, kde se provede platba z karty na kartu. Jen je nutné kartu (vaši) celou identifikovat, jako byste platili v e-shopu. Podvodník pošle link na stránky kurýrní společnosti. Ty vypadají důvěryhodně, dokonce je provozu i zákaznická podpora - a to přece musí být OK. Zase autorita - i když v podobě jiné služby. Že nemůžeme udělat převod z karty na kartu, už nám nedojde. A že je v adresovém řádku jiná „www“, si v kalupu neověříme. I tohle je přirozené
3. Podvodníci se přihlásí jako tandemové duo: banka a policie (větší autoritu až si ani neumím v oblasti peněz a účtů představit). První se ozve banka. Že u daného člověka jako klienta banky byla podána žádost o poskytnutí půjčky. Volaný často sdělí, že je klientem v jiné bance. A tak se ozve jeho skutečná banka, že někdo manipuloval s účtem, který je teď nutné restartovat. To znamená vybrat veškerou hotovost a vložit ji na dispoziční účet. V tom se ozve policie, že případ monitorují, že jim banka vše nahlásila a že bankovky, které do vkladomatu vloží, budou speciálně označeny a evidovány. A že člověka provedou postupem, co má udělat. Okrádaný vybere peníze a vloží je do kryptoměnového bankomatu. Tady dokonce dvě autority, navíc přes telefon, což zkrátka těžko budeme ověřovat, navíc když jak banka, tak policie tlačí na pilu, že se všechno musí udělat hned, jinak budou peníze brzy fuč, kyberútočník už se v účtu začíná štrachat!!!

Na první pohled zcela omluvitelné selhání. Situace jak vyšité z běžného života, kdy věříme službě nebo dokonce veřejné autoritě. A tak příliš nepřemýšlíme. Jenže právě s tím podvodníci počítají - nedovolí nám myslet. Jsou sehraní a vytvoří buď důvěryhodné prostředí na webu, dojem, že nás chtějí ochránit, nebo nahrají extra stresovou situaci, kde jde o čas a kde je reálná možnost ověření pravého stavu věci téměř nulová.

Ignorance a neinformovanost, neochota odpovídat sami za sebe

Pojďme ke druhé skupince důvodů, proč podvodníkům jejich strategie vycházejí. Tentokrát k našim chybám, které jsme už dávno měli překonat. Finanční gramotnost českého národa je na žalostné úrovni. A to i po více než třiceti letech tržního systému, o němž už dávno máme vědět, že je založen na osobní odpovědnosti za sebe sama.

Ještě pořád jsme nepochopili, že za nás nikdo nic nevyřeší, pokud se rozhodneme darovat podvodníkům přístupové údaje ke všemu. Klíče od auta nebo od bytu také jen tak někomu nevěnujeme jen proto, že nás o ně požádá, ať už se představí jako kdokoliv. Tak proč to děláme s PINem a dalšími údaji k našemu bankovnímu účtu?

Kdy se podvodníci pustí do půjček? Už se stalo

V internetovém bankovnictví se dají nejen převádět peníze, ale dá se i vzít předschválená půjčka. I toho už podvodníci využívají. Takže vedle toho, že vyluxují účet, ještě požádají o maximum předschválené půjčky - a to si stáhnou také. Jenže jsou přihlášeni jako my, klienti. A tak s tím banka stěží něco udělá. Do hlavy nám nevidí.

Co s tím?

Zvolnit tempo, naučit se číst adresní řádky stránek, kam jste kliknutím na odkaz směřováni, předem očekávat podvod, zjistit si, co kurýr nebo banka opravdu může požadovat (ve smyslu informací a údajů). A držet se hesla ČBA: #nePINdej!

Zdá se vám to jako příliš odpovědné chování, na které nemáte čas, nebo si na ně ve stresu nevzpomenete? Možná ano.

Pak nabízím ještě jedno řešení, ale jeho spolehlivost nemusí být stoprocentní: na běžném účtu držte jen minimální zůstatek a peníze si převádějte na účet spořicí, ale do jiné banky. Tak, aby s ním nebyla spojena ani vaše platební karta, ale ani internetové bankovnictví (a na multibanking nepřistupujte).

Jednou za pár dní si odešlete potřebnou částku na běžný účet tak, abyste mohli v obchodech platit a aby vám odešly trvalé příkazy - ty můžete směřovat k jednomu dni v měsíci. Banku požádejte, aby u vašeho běžného účtu zrušila možnost vzít si předschválenou půjčku.

Pokud budete mít účet preventivně takto ošetřený, neměli by (zatím) útočníci být schopni vám sebrat víc než pár tisícovek. A vězme, že po případné první zkušenosti, kdy se reálně dostanete „face to face“ pokusu o podvod, už začnete s nekalými úmysly počítat.