Svět spotřebitelských půjček je velký a nesmírně pestrý. Máme se proto co ohánět, abychom odhalili všechny jejich podoby a lehkomyslně neuvěřili jejich poskytovatelům, když se tváří, že vlastně o nic nejde.
I tyto finanční produkty jsou skvělými sluhy, ale zlými pány. Podívejme se proto na typické situace, u nichž mnoho lidí ani neví, že se jejich sjednáním pouštějí na tenký led půjček…
Nikdy bych do půjčky nešel. Ale kreditkou platím běžně
Kreditní karta umí být hoooodně šikovným pomocníkem. Peníze má skoro vždycky, dokonce přihraje i nějaké bonusy, když nakupujete v těch „správných obchodech“, případně ve správný čas. A když myslíte na to, že na kartu musíte peníze včas zase vrátit, je tohle všechno pohodlí a sem tam nějaký bonus dokonce zdarma. Pečlivý klient je v zisku.
Jenže i kreditní karta je spotřebitelským úvěrem. Jestli nevěříte, vyhledejte si smlouvu, kterou jste s bankou ohledně kreditky uzavřeli. Bude to smlouva o úvěru. Kdykoliv totiž kreditní kartou zaplatíte, půjčujete si peníze od banky. Na prvních 40 – 50 dní (dle podmínek ve smlouvě) to máte jako půjčku zdarma.
Mnoho lidí si spojuje význam „kreditní karty“ s kreditem v mobilním telefonu. V mobilu si „kredit“ předplatíte předem, pak utrácíte za volání, SMS, MMS, data. Ale u kreditní karty je to jinak – na ni vám totiž předplatí banka. A když kartu požijete, využíváte ten „kredit“, který vám banka schválila. Používáte peníze banky.
Peníze pak bance vracíte převodem na účet, který je ke kartě přidělen. Sice nese (možná) vaše jméno, ale, jak už jsem napsala, vaše peníze na něm většinou vůbec nejsou. Vámi vlastněné peníze se na kreditce objeví jen tehdy, když si ji takzvaně „přebijete“, jinými slovy na ni pošlete vyšší sumu, než aktuálně dlužíte (než máte vyčerpáno). Ale to pak umí udělat neplechu v registrech, protože nejde o standardní stav.
Ano, kreditní karta se zanáší do registrů dlužníků – a to i v případě, že ji jen máte, ale ještě jste ji nikdy nepoužili. Už jen uzavřením smlouvy spojené s kreditní kartou se totiž stáváte dlužníkem. Dluh je sice jen potenciální, ale můžete ho kdykoliv realizovat. To značně přitěžuje vaší úvěruschopnosti, tudíž musí být zaneseno v registrech.
No a nedej bože, když na včasné odeslání peněz zapomenete. Naskočí úroky okolo 20 % (výjimečně méně) a splácíte tak půjčku s cenou na úrovni nebankovky, v níž byste sáhli po mikropůjčce a možná i z kategorie „bez registru“.
Nikdy bych do půjčky nešel, ale odložené platby mi vyhovují
Stejná písnička se hraje v případě odložených plateb. Nakoupíte online (někde už i v kamenném obchodě), doma vyzkoušíte a rozhodnete se, zda si věc ponecháte. Pokud věc vyhovuje, zaplatíte ji až po cca 14 dnech od nákupu (nebo později, dle nabízených možností), odložená platba přitom zachová původní cenu bez navýšení.
Obchod své peníze dostal od poskytovatele služby odložených plateb hned po nákupu, takže na ničem netratí. Zákazník nemusí v případě vrácení zboží čekat na vratku od obchodu (protože ještě vlastně ani nezaplatil), proto ve výsledku jsou spokojeni všichni. Poskytovatel je živ z provizí (affil) a často i z úroků (poplatků) za splátky v prodlení.
Jakmile totiž klient zapomene na včasnou úhradu, naskakují mu buď pevně sjednané sankční poplatky (například 100 Kč za týden prodlení), nebo klasické úroky. A ani tady nepatří platby za vypůjčené a pozdě vracené peníze k nejnižším. Opět jde o variantu spotřebitelského úvěru. Jestli službu už využíváte (populární jsou u nás Mall Pay nebo Twisto Pay), vyhrábněte z emailu nebo z klientského profilu smlouvu, kterou jste uzavřeli. - a přesvědčte se sami: je o spotřebitelském úvěru, resp. o splátkovém limitu, v rámci něhož je stanovena výše úvěru.
Ale nehledejte provozovatele těchto služeb v seznamech nebankovních poskytovatelů. Jsou to jen platební instituce, které nepotřebují licenci, stačí pouhá registrace u ČNB. Avšak i pro schválení registrace musejí splnit jakési podmínky, úplně „ na blind“ v tomto odvětví podnikat nesmějí, podléhají dohledu ČNB. Často jsou zaštítěny některou z bank nebo velkou nebankovkou.
Nikdy bych do půjčky nešel, ale televizi jsem si koupil na splátky
Už slovo splátky by mělo vyvolat „pocit půjčky“. Asi většina z nás ví, že nákup na splátky bude půjčkou – jen si ujasněme, od koho si půjčujeme. Nikdy od obchodu, v němž zboží kupujeme. Obchodník je zde jen v roli zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru. Co to znamená? Má smlouvu s bankou nebo s nebankovním poskytovatelem půjček, a zprostředkovává mu nové a nové úvěry.
Za ně si lidé pořizují u obchodníka zboží, kdykoliv oni stojí o nákup na splátky. To zvyšuje obrat jak obchodníkovi, tak finančnímu domu. Posuzování úvěruschopnosti je tu jen velmi zběžné – ručí se totiž koupeným zbožím. Kupující se musí prokázat občankou – a pokud by šlo o „známého filutu“, bude obchodník díky online systémům varován a prodej na splátky se nezrealizuje.
Samotná smlouva o úvěru se v obchodě, kde nakoupíte, sjednává s finančním domem. Obchodník v ní vystupuje jen v roli „prostředníka“. Vše kolem splácení nebo prodlení se splátkami se pak řeší s poskytovatelem půjčky, obchodník splátky rozhodně nevymáhá. To už je pak na bedrech skutečného poskytovatele úvěru.
A jak je to s leasingem? Vždyť to je jen nájem, ne?
Operativní leasing opravdu je jakýmsi druhem nájmu vozidla. I se v účetnictví firem jako nájem eviduje. Ale leasing finanční, na který si SPOTŘEBITEL pořizuje auto (či jinou věc), je vázaným spotřebitelským úvěrem, v podstatě stejně jako nákup na splátky. Jen pozor, věc pořizovaná na finanční leasing se stává majetkem kupujícího až po uhrazení všech leasingových splátek. V případě operativního leasingu se nestane majetkem kupujícího nikdy (jde opravdu jen o pronájem).
Co si odnést?
Kreditka, nákup na splátky, (finanční) leasing nebo odložené platby jsou formou spotřebitelského úvěru, jinými slovy jsou formou půjčky. Proto k nim musíme jako k půjčce přistupovat: s rozmyslem a s předem jasnou vizí, kde vezmeme na úhradu (platby, splátky) v takovém čase, abychom na dluhu zbytečně netratili.
