V české legislativě a v povědomí české veřejnosti se objevuje mnoho termínů, které jsou spojeny s půjčováním peněz. Těmi nejčastěji používanými jsou půjčka, zápůjčka a úvěr. Čím se od sebe liší a kdy který použít?
Někdy se domníváme, že je v podstatě jen jeden druh půjčování peněz – oslovíme banku nebo nebankovní společnost a vezmeme si od ní nějaký typ úvěru, ať už na bydlení, půjčku na auto, spotřebák na vybavení bytu, kteditku na cokoliv, nebo si necháme povolit budoucí přečerpání.
To je ale ve skutečnosti jen jedna malinká součást celého objemu všech půjček peněz, které v naší společnosti probíhají. Které další půjčky se dají realizovat v souladu s naší legislativou? A bude se jednat o úvěry, půjčky nebo zápůjčky?
Půjčka, v legislativě však Zápůjčka
Kdykoliv cokoliv komukoliv půjčíme (věc, peníze), nebo si od někoho půjčíme, jde o zápůjčku. V "lidské" řeči jsme zvyklí používat slovo půjčka, ale pro právní úpravu bylo zvoleno slovo "zápůjčka". Lze je proto stavět do jedné roviny.
Zatímco půjčit věc může kdokoliv, aby z toho byla zápůjčka, je půjčení peněz jako „zápůjčka“ označeno jen tehdy, když nejde o podnikání, o výdělek na hlavní či vedlejší činnost (příjem ze zápůjčky není hlavním příjmem toho, kdo peníze půjčuje). Pokud by se v tomto režimu sepisovala smlouva o půjčení věci, peněz, ponese název „Smlouva o zápůjčce“.
Peněžitá zápůjčka
Peněžitou zápůjčkou se označuje zápůjčka, jejímž předmětem jsou peníze. Připomeňme, že toto lze pouze mezi kamarády, známými a příbuznými. Poskytovatel takového typů půjčky musí mít hlavní příjem z jiné činnosti než z půjčování finančních prostředků. Někdy se s ní setkáváme u P2P půjček, kde si lidé sami mezi sebou a skrze inzertní portál domlouvají vypůjčení peněz, typicky např. Bankerat (neplést se Zonky, Zonky poskytuje klasický spotřebitelský úvěr).
Ve smlouvě lze použít označení „Smlouva o půjčce“, též „Smlouva o peněžité zápůjčce“, ale setkáme se i s označením „Smlouva o půjčce peněz“.
Zápůjčka i peněžitá zápůjčka jsou upraveny v občanském zákoníku v oddílu 6, v § 2390 – 2394. Jde o velmi obecnou úpravu, podrobnosti si totiž mezi sebou mohou účastníci smluvního vztahu dohodnout dle vlastních preferencí.
Úvěr
Obecným slovem úvěr popisuje legislativa také půjčení peněz, ale jen v tom případě, že je poskytovatel podnikatelem, a když je půjčování peněz jeho hlavní nebo jednou z vedlejších oficiálně ohlášených činností.
I úvěr najdeme upraven v Občanském zákoníku, a to hned za zápůjčkou, v tedy v oddílu 7, v § 2395 – 2400. I zde se jedná o dost hrubou úpravu základních parametrů. Jde totiž o legislativní podmínky platné pro úvěry obecně, podle této úpravy se řídí půjčky pro firmu, podnikatele, OSVČ. Vzhledem k tomu, jde o smluvní vztah mezi dvěma podnikateli, nemá stát potřebu jej výrazněji sešněrovávat.
Spotřebitelský úvěr
V označení „spotřebitelský úvěr je použito slovo úvěr, a tak je jasné, že jde o půjčení peněz od poskytovatele, jehož podnikatelskou činností je právě i poskytování peněz. Peníze ale v tomto případě směřují pouze ke spotřebitelům, jinými slovy jde o profesionální půjčování peněz pro osobní potřeby.
Spotřebitelské úvěry jsou kategorií spadající do výše zmíněných úvěrů, i ony jsou obecně upraveny v sedmém oddílu občanského zákoníku. Ale na rozdíl od obecného úvěru mají ještě speciální právní úpravu v podobě zákona o spotřebitelském úvěru. Ten stanovuje spoustu detailů, jež nejsou řešeny občanským zákoníkem.
Proč? Protože na straně jedné stojí podnikatel (silnější pozice) a na straně druhé spotřebitel (slabší pozice). Ale i v tomto případě musíme mít na paměti, že základ pro spotřebitelský úvěr je položen v občanském zákoníku – se všemi výhodami i nevýhodami této skutečnosti.
