"Je to blbost, ale na ničem jiném nejsme schopni se dohodnout", tak charakterizoval premiér Nečas nový prvek, který se dostává do českého důchodového systému, prvek rodinné solidarity. Na první pohled velmi lákavá a atraktivní možnost platit místo do státního systému přímo svým rodičů v důchodu.
Jak opatření funguje?
Zaměstnanec, plátce sociálního pojištění, odvádí na starobní důchody (nepočítám část odvodů připadající na pozůstalostní a invalidní důchody) společně s odvody zaměstnavatele přibližně 21% své hrubé mzdy. OSVČ (podnikatel, živnostník, osoba samostatně výdělečně činná) bude na starobní důchody po daňové reformě odvádět necelých 5% svého hrubého zisku.
Nová úprava umožní přesměrovat 1% své hrubé mzdy ve prospěch svých rodičů, kteří pobírají starobní důchod. Prakticky to podle posledních zpráv bude realizováno tak, že v ročním vyúčtování bude možné poslat jeden procentní bod ze sociálního odvodu rodičům.
Ponechme stranou, že to bude 1/20 odvodů zaměstnance a 1/5 odvodu OSVČ, tj. OSVČ může odvést rodičům relativně 4x více než zaměstnanec. Přidá-li k tomu OSVČ další 3% do opt-outu, pak bude sponzorovat solidární starobní důchody necelým jedním procentem svého hrubého zisku, zatímco zaměstnanec i při využití obou možností odvede 17% hrubé mzdy, což vztaženo k hrubé ceně práce znamená 20 x vyšší odvod do solidárního důchodového systému. Ale to jen na okraj.
Při průměrné mzdě může jedno dítě poslat rodičům zhruba 3000 Kč ročně (podobnost s Paroubkovým 13. důchodem ve výši 2400 Kč je čistě náhodná, to byla plošná dávka).
Z pohledu klasické rodiny 2 rodiče a 2 děti by k průměrnému ročnímu důchodu rodičů v objemu cca 242 tis. přibude 6tis. Kč, takže důchodci se dvěma dětmi by si polepšili o 2,5%, převedeno na jeden měsíční důchod jednoho důchodce tedy 250 Kč. Potud se zdá vše v pořádku, možná by řada lidí volala po větším procentu takto přesměrovaných odvodů.
Je potřeba ale vidět i druhou stránku věci. Opatření může znamenat výpadek ve financích průběžného systému mezi 5-7 mld. Kč ročně, kteréžto peníze chce ministr Kalousek vybrat prostřednictvím DPH. S ohledem na kompenzace tohoto zvýšení důchodcům a nízkopříjmovým rodinám s dětmi dopadne toto opatření na lidi bezdětné (zde to má logiku), dále na rodiny s dětmi a vyššími příjmy a na důchodce, kteří nemají to štěstí, aby jim jejich děti mohly část odvodu přesměrovat.
Kdo jsou ti důchodci, kteří na tuto změnu doplatí? Jsou to lidé, kteří děti vychovali, ale z jakéhokoliv důvodů jejich děti v době jejich pobírání důchodu neodvádějí sociální pojištění. To je poměrně široká skupina, může to být dítě nezaměstnané, dítě invalidní, může to být případ, kdy dítě již zemřelo. Na těchto případech je vidět, že do důchodového systému plně založeném na sdílení rizika je začleněn prvek zcela individualistický, který tato rizika nerozkládá. Jsou to případy, které kovaný pravičák ocení: pokud tyto děti reálně neodvádějí do sociálního systému, že je to správně, že rodiče nemají důchod nijak navýšený. Zřetelně se ukazuje, že toto řešení degraduje kvalitu dítěte a výchovy na jeho odvodovou výkonnost vůči státu. Jako by například dítě invalidní bylo pro stát méněcenné, za jehož výchovu a vypiplání si rodiče nezaslouží k důchodu přidat ani korunu.
Ale četné jsou i případy zcela odlišné, a to dětí, které do systému v daném okamžiku nepřispívají, ale přesto jsou z dlouhodobého pohledu zcela rovnocennými plátci do sociálního systému. Může to být dítě, které samo již pobírá starobní důchod, dítě, které je několik let na mateřské či rodičovské dovolené, dítě, které se ještě připravuje na zaměstnání, dítě, které pracuje v zahraničí. Všechny tyto případy jsou zjevnou diskriminací rodičů těchto dětí.
A co předčasné důchody a přesluhování, má tento faktor nějakou vazbu s novým opatřením? Ano, pokud člověk bude v předčasném důchodu, užije si sponzoring od dětí déle než rodič, který se rozhodne pracovat i po dosažení důchodového věku.
Nedostatků nového opatření je tolik, že jej lze bez nadsázky nazvat nejhloupějším opatřením zohledňujícím investici rodičů do budoucnosti společnosti výchovou dětí. Pikantní na celé věci je, že vláda hází přijetí tohoto paskvilu na Věci veřejné, ačkoliv v programu tento prvek měla TOP09, dokonce přesměrování 2%, a na jednání toto řešení navrhl premiér Nečas.
V následujících 15 letech má podle plánu vlády a současné právní úpravy poklesnout poměr důchodů ke mzdě o celých 10%, takže lepší alespoň toto hloupé řešení než nic. Doufejme, že příští vláda nalezne vhodnější systém pro ocenění náročné a společensky nezastupitelné rodičovské role.
