"Kreativita" soudů při stanovování vyživovací povinnosti je bezbřehá, výživné je často směšně nízké, jindy ekonomicky likvidační. Ani pokus bývalé ministryně Kovářové nepřinesl zlepšení. Tento článek nabízí postup, který by při závaznosti zvýšil předvídatelnost a spravedlnost při určování výživného.
Dosavadní pokusy o jakási pravidla pro výpočet výživného končí paskvily, které nedokáží zohlednit počet vyživovaných dětí, příjem rodiče, který má děti v péči, podíl osobní péče každého rodiče o dítě, další vyživovací povinnosti jak příjemce (toho, kdo má dítě v péči), tak povinného (který výživné platí). Přiložený postup veškeré tyto faktory zohledňuje. Možná bude na první pohled složitější (jednoduchá řešení v tomto případě jak vidno nefungují), ale v dnešní době není problém výpočet automatizovat formou tabulky.
I. Východiska a opora v zákoně
Postup určení výše výživného vychází z § 85 odst. 2) ZOR (zákona o rodině) ve smyslu podílu obou rodičů na výživě dítěte podle svých schopností, možností a majetkových poměrů (včetně adekvátního zohlednění dalších vyživovacích povinností, aby nebyla dotčena práva jiných oprávněných osob dle § 2 občanského soudního řádu). Díky principu vycházejícího ze zákonem stanovených poměrů minimálních životních nákladů respektuje podílení se dětí na životní úrovni obou rodičů, dále vychází z § 85 odst. 3) ZOR ve smyslu přihlédnutí k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.
II. Postup stanovení výživného
Zjednodušeně: příjem každého rodiče se rozdělí mezi členy jeho půlky rodiny podle poměrů životního minima, na konkrétní dítě se příjmy sečtou od obou rodičů a přerozdělí podle podílu péče.
A teď podrobněji:
V prvém kroku se čistý příjem rodiče (bez zohlednění daňových odpočtů na děti) rozdělí úměrně částkám životního minima dle zvláštního předpisu takto: pro rodiče jako první osobu v domácnosti (pokrytí životních nákladů rodiče) a pro všechny rodičem vyživované děti v závislosti na věku, přičemž částka minima pro vyživované děti bude započtena jednou polovinou (na rozdíl proti první vyživované osobě v domácnosti se na děti skládají dva rodiče, proto se tyto náklady započítávají u každého rodiče jednou polovinou).
K takto stanovenému absolutnímu podílu v Kč z příjmu každého rodiče na dítě se u rodiče, který uplatňuje daňovou slevu na dítě, tato daňová sleva/bonus připočte k částce na toto dítě připadající, jakožto příjem dítěte, nikoliv rodiče. Stejným způsobem se naloží se sociálními dávkami vázanými na dítě. Takto je stanovena částka z příjmu každého rodiče, která by měla sloužit k zabezpečení nákladů péče o dítě.
Částky připadající na konkrétní společné dítě od obou rodičů se sečtou a činí částku, která by měla být spotřebována na zajištění života tohoto dítěte z celkového příjmu obou rodičů.
Dále se stanoví podíl péče obou rodičů.
Vyšší náklady rodiče, který má dítě v péči, na oblečení, sportovní vybavení, náklady spojené se školní a předškolní docházkou budou považovány za vyvažující zvýšené náklady rodiče, který dítě v péči nemá, na dopravu dítěte od a k rodiči, který má dítě v péči, a dále zohlednění faktu, že některé fixní náklady jsou nezávislé na poměru péče (náklady na bydlení dítěte u rodiče, automobil pro dopravu apod.).
Podle poměru péče bude rozdělena celková částka připadající na dítě, kterou by měl ten který rodič disponovat pro zajištění potřeb dítěte. Kladný rozdíl částky připadající z příjmu daného rodiče na dítě a částky, kterou by tento rodič měl disponovat na úhradu nákladů dítěte, bude určen jako výživné.
Tento postup umožňuje i vyměření výživného od příjmově silnějšího rodiče, který má dítě v péči, vůči příjmově slabšímu rodiči, který má významný podíl péče, tak, aby i tento rodič měl dostatek prostředků na zajištění nákladů dítěte po dobu jeho péče, tj. povinným může být i rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.
III. Modelový příklad 1
Dítě 4 roky v péči matky, matka zaměstnaná, uplatňuje slevu na dani za dítě, příjem 35000 Kč čistého bez započtení slevy na dítě, ta je ještě 1117 Kč nad tento příjem.
Otec: čistý příjem 17000 Kč, vedle toho má jednu vyživovací povinnost k dítěti z předchozího vztahu ve věku 16 let. Podíl péče o 4leté dítě budiž 35 %.
Matka má ze zákona povinnost živit sebe a půlku 4letého dítěte, životní minimum tedy je 3140 Kč za ní a 1/2 z 1740 Kč za dítě, celkem 4010 Kč, index životního minima tedy je 35000/4010 = 8,728. Tedy z jejího příjmu by na ni mělo připadat 27406 Kč, na dítě 7594 Kč + 1117 Kč daňové slevy od státu (příjem dítěte). Matka tedy disponuje příjmem, z nějž by na dítě mělo připadnout 8711 Kč.
Otec má ze zákona povinnost živit sebe, půlku 4letého dítěte a půlku 16letého dítěte, životní minimum je tedy 3140 Kč za něj, 1/2 ze 1740 Kč na malé a 1/2 z 2450 Kč na velké, tedy celkem 5235 Kč. Index životního minima je 3,247, takže na malé dítě připadá 2825 Kč (3,247 x 1/2 x 1740 Kč).
Celkově by tedy na dítě z příjmu obou rodičů mělo padnout 8711 Kč + 2825 Kč = 11536 Kč. Jelikož matka obstarává 65 % péče, měla by mít k dispozici 65 % z 11536 Kč, tj. 7498 Kč. Jelikož z jejího příjmu připadá na dítě 8711 Kč, pak by měla platit výživné ona otci ve výši 1213 Kč měsíčně. Otec by neměl platit nic.
IV. Modelový příklad 2
Nyní otočme příjmy, matka nechť má 17000 Kč + daňovou slevu, otec nechť má 35000 Kč. Pak z příjmu matky na dítě připadá stejným postupem 4805 Kč, z příjmu otce při dalším větším dítěti 5817 Kč. Matka by měla disponovat částkou 65 % z (4805 Kč + 5817 Kč) = 6904 Kč, po odpočtu části z jejího příjmu by od otce měla dostávat výživné 2099 Kč.
V. Závěr
Toto je samozřejmě první krok pro nápravu zoufalého stavu, je potřeba dále pracovat na vymahatelnosti výživného, potírání vyhýbání se přiznávání příjmů, na druhé straně je nezbytné odstranit ze zákona možnost požadovat výživné zpětně, případně tuto možnost podmínit prokazatelnou aktivní snahou rodiče, který má dítě v péči, o plnění vyživovací povinnosti druhého rodiče. Dalším problémem je nutnost pružné úpravy výživného při změně příjmových poměrů rodičů (v současném stavu vede pokles příjmu nebo ztráta zaměstnání platícího rodiče k velkým ekonomickým problémům, přitom přijít o práci není v dnešní době nic ojedinělého).
Co by však mělo být hlavním cílem, když už se rodina rozpadne, je zajištění co nejširší péče obou rodičů, aby se oba podíleli přímo na péči a nákladech výchovy dítěte, čímž by otázka výživného ztrácela na důležitosti. Soudy by měly upřednostňovat osobní péči druhého rodiče před pouhým placením výživného.
