Určitě jste si toho také všimli. Nastoupíte do vlaku, pozdravíte a zeptáte se, jestli je místo volné. Nejen, že se nedočkáte odpovědi, ale ještě vás rentgenují oči přísedících, z nichž vyčtete „co po nás chceš?!“.
Za posledních osmadvacet let honby za penězi na nový dům, nové auto či dovolenou na Mallorce začala mít část lidí zřejmě pocit, že je vlastníkem neviditelného pláště Harryho Pottera patřícího k Relikviím smrti. Jak jinak si vysvětlit spěchající mladý pár netrpělivě stojící u samoobslužných pokladen v Tescu a hlasitě nadávající „proč ta bába chodí sem, když to s tím neumí“ či chování řady řidičů zcela bezostyšně parkujících na parkovacích místech pro invalidy, protože je to nejblíže ke vchodu do supermarketu?
Je samozřejmé, že nemůžeme vyčítat komukoliv, že chce žít pouze v jakési bublině, kde je šťasten a spokojen, kde mu nechybí společnost přátel natož sousedů, či lidí zcela neznámých. Tito flegmatičtí BUBLINÁŘI jsou pro ostatní lidské tvory zcela neškodní a ke společnému soužití jim stačí rčení „žij a nech žít“. Smůlu ovšem máte, pokud v případě vašeho volání o pomoc je v blízkosti pouze BUBLINÁŘ.
Nepříjemní jsou HLÁSIČI.
Takový HLÁSIČ věnuje celou denní zásobu energie na vyhledávání chyb a prohřešků druhých. Píše anonymní dopisy na rozličná místa, zná nazpaměť jména všech městských strážníků a telefonní číslo na Českou obchodní inspekci. HLÁSIČ je ochoten odpřisáhnout před Bohem, že nikdy v životě neudělal žádnou chybu.
Třetí skupinou jsou nebezpeční JÁJSEMNĚKDOVÉ.
Takový člověk nikdy netoleruje jakékoliv odlišné názory a slovo pluralita nezná. JÁJSEMNĚKDO odsuzuje diskuse či názorové polemiky, protože „všechno zná, všude byl, všechno viděl, všechno slyšel a od všeho má klíče“. Je přesvědčen, že pravdu má vždy jen a jen on. Pokud je voličem ANO 2011, vymaže si z facebookových přátel všechny, kdo volí TOP 09. Jeho arogance často vede až k agresivnímu chování.
Existuje ovšem období, kdy se stane zázrak a BUBLINÁŘI, HLÁSIČI, JÁJSEMNĚKDOVÉ i zbývající většina, jsou na sebe milí, usmívají se a nosí národní vlajky, kterými ozdobí i své automobilové miláčky (dokonce i zpětná zrcátka). Za svoji vlast by v tu chvíli položili život. Ne, nejde o Vánoce, ani o 28. říjen.
Jde o MS v hokeji. Někdo se těší na vlastní hokej a někdo na onu uměle vytvořenou pohodu a národní hrdost, která po 20. květnu zase vyšumí.
Byť jde o utopii, je představa o dobré náladě a hrdosti na svoji vlast, která přežije termín konce MS, nádherná...
