Memento Velké deprese v USA

Antikomunistická média nám jako nekonečný kolovrátek stále připomínají padesátá léta nebo události roku 1968 a vyzdvihují údajná pozitiva kapitalistického systému.

Velmi omezeně se dozvídáme o pravidelně se opakujících ekonomických depresích kapitalismu přinášejících miliony bezdomovců, sebevraždy, střílení do hladovějících žen, studentů a dětí či těžce pracující dělníky umírající hlady.
Jedna z největších depresí kapitalismu začala před 90 lety v USA po propadu akcií na americké burze 24. a 25. října 1929 a trvala deset let. Šířící se krach celé řady firem způsobil šok a paniku. Kapitalistický trh se stále více propadal, ve městech vznikaly dlouhé fronty na jakoukoliv práci. Tehdejší šéf Bílého domu, republikánský prezident Herbert Hoover, dlouho dělal, že se vlastně neděje nic zásadního a zpočátku nesouhlasil ani s federální podporou pro nezaměstnané. Případnou sociální pomoc tak nechal na jednotlivých státech a městech, která se ovšem velmi rychle dostávala na pokraj bankrotu. Lidé propadali depresím a sebevraždy byly na denním pořádku.
Jen na konci roku 1929 zkrachovalo v USA 660 bank, v průběhu příštích let to bylo dalších více než jedenáct tisíc. Nešťastní Američané začali organizovat tzv. hladové protesty, proti kterým brutálně zasahovala policie i armáda. Po celé zemi se potulovaly dva miliony bezdomovců včetně dětí, které nedokázali rodiče uživit. Lidé umírali hlady.
Hospodářská krize se začala šířit po celém světě a se zpožděním postihla také Německo a Československo. Sílící nezaměstnanost počátkem třicátých let spustila po celé zemi řadu dělnických stávek a »hladových pochodů« organizovaných komunistickou stranou, na které četnictvo většinou bez váhání reagovalo ostrou střelbou.
Prvním takovým incidentem byla 4. února 1931 tzv. duchcovská stávka. Protestní pochod proti snižování mezd a sílící nezaměstnanosti, složený převážně z nezaměstnaných dělníků a horníků, byl u místního železničního viaduktu brutálně zastaven četníky, kteří čtyři dělníky zavraždili a desítky dalších zranili.
Zásahy četnictva v letech 1931 až 1933 byly namířeny proti nejchudší třídě obyvatel a stály život celkem padesáti lidí včetně dětí a žen. Pět dětí a 160 dospělých bylo těžce zraněno.

Každá krize prokáže pevnost přátelství i mezilidských vztahů. Krize kapitalistického systému ovšem odkrývají prostý fakt, že poctivě pracující člověk má pro kapitalisty cenu pouze v době konjunktury. A to pouze cenu vlastní práce.