Novinářský obdiv vrahů Mašínů

V souvislosti s exhumací ostatků Zdeny Mašínové, se v internetovém deníku i-Dnes objevil článek redaktora Roberta Oppelta, ve kterém označil Josefa a Ctirada Mašíny za hrdiny třetího odboje. 

Protože odsuzuji toto tvrzení a Mašíny považuji za sprosté vrahy, kteří pouze a jenom chtěli zdrhnout na Západ a vraždami se snažili získat peníze a zbraně, oslovil jsem novináře s dotazem, ve kterém jsem upozornil na zcela zbytečné vraždy.
Oppelt mne odkázal na zákon 198/1993 Sb., který označuje komunistický režim za protiprávní a odpor proti němu za hodný úcty. Nebudu komentovat onen zákon, s jehož některými body jsem se nikdy neztotožnil, protože byl přijat v době, kdy bylo potřeba zdiskreditovat cokoliv komunistického (bez ohledu na fakta a rozdíly mezi komunismem a socialismem), ale zmíním onu „odbojovou“ činnost Mašínů.

Ve čtvrtek 13. září 1951 přepadli bratři Mašínové spolu s Milanem Paumerem služebnu Sboru národní bezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou. Příslušníka SNB Oldřicha Kašíka se pokusili zlikvidovat ocelovou tyčí, když jim to nevyšlo, Josef Mašín jej zastřelil. 

Patnáct dní po té přepadla skupina Ctirada a Josefa Mašínů služebnu SNB. Osmadvacetiletého strážmistra Jaroslava Honzátka vylákali pod záminkou dopravní nehody mimo služebnu, kde jej odzbrojili, svázali a omámili chloroformem. Ctirad Mašín svázanému strážmistrovi, hrdinovi Pražského povstání, podřízl krk skautskou dýkou.

Druhý srpnový den roku 1952 Josef Mašín a Václav Švéda, ve snaze získat peníze pro vysněný život na Západě, přepadli (v přestrojení za milicionáře) škodovku účetního třemošnického Kovolisu, čtyřiapadesátiletého Josefa Rošického, který vezl 884 239 Kčs pro výplaty zaměstnanců. I toho zavraždili. Přesto, že nešlo o člena KSČ natož Lidových milicí, což potvrdilo šetření historiků v devadesátých letech. Rošický nejen, že nebyl komunistou, ale byl přítelem předchozího soukromého majitele továrny, která byla v roce 1948 znárodněna. Cílem vraždy tak byly pouze peníze.
Ctirad Mašín společně s dalším členem skupiny Švédou 7. září 1953 zapálili, v nenávisti ke kolektivnímu hospodaření, mezi Vyškovem a Kroměříží stohy slámy. Do cesty se jim ale připletl velitel dobrovolných hasičů Jan Lecián. Ctirad Mašín po něm začal bezhlavě střílet, přičemž Leciána těžce zranil. 
Pokud toto považuje pan Oppelt za odbojovou činnost, tak máme zcela rozdílný pohled na zbabělé vraždy a trest za ně.

Josef Mašín, Ctirad Mašín, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda si zasloužili trest. Tři z nich měli štěstí a unikli mu. 
Tito lidé si úctu nezaslouží. Naopak. Nechť jsou pro budoucí generace příkladem podlosti, zbabělosti a bezcitnosti.