O pádu české televizní tvorby

Mnoho let se setkávám s otázkou, proč současná televizní tvorba ztratila umělecký glanc a programovou pestrost. Přitom odpověď je velmi jednoduchá: programová skladba se dlouhodobě přizpůsobuje zájmům obchodních korporací.

A tak se tvoří stovky vyumělkovaných seriálů a hudebně zábavné pořady, televizní inscenace, kabarety či politickou satiru vystřídaly pochybné reality show, kde se lidé za pár tisícovek chovají dle pokynů dramaturga a režiséra. Tento druh »zábavy« dosáhl svého kyselého vrcholu ve chvíli, kdy k nám dorazila Soudkyně Barbara či její kolega Alexandr a manželské páry si pro peníze začaly na deset dní měnit partnery.
Kapitalistický způsob života nabídl lidem »svobodu« tvořenou stresem, těžce zraněnými interpersonálními vztahy a touhou žít v ulitě tvořené pouze rodinou. Pro autory pseudouměleckých seriálů je tak ideální vytvořit děj, ve kterém se divák ztotožní s postavou, jež se trápí ještě více než on sám, či vyhrotit tragický seriálový příběh jedince tak, až se nakonec změní v zázračně šťastný happy end. Sledováním těchto seriálů divák alespoň na chvíli zapomene na své trable či dokonce životní rezignaci a stává se tak díky krátkodobě ošáleným smyslům ideálním cílem pro skrytou reklamu (např. product placement).
Přesto rok co rok trhají rekordy filmy, pohádky a seriály natočené před rokem 1989, a dokonce server Youtube zažívá boom u přehrávání televizních inscenací Československé televize z šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Reklamní marketéři nevěřícně kroutí hlavou, přitom odpověď je jednoduchá. Smyslem tehdejší televizní tvorby totiž bylo pobavit, nikoliv prodat nějaký výrobek či službu. Většina diváků, kteří zažili tvorbu redakce dramatických či zábavných pořadů Československé televize, si tento výrazný rozdíl velmi dobře uvědomuje, a k »socialistickým« pořadům se lidé rádi vracejí.
Bohužel přišla nová generace televizního publika, a ta je ideálním cílem pro kapitalistické zájmy. Hlavním smyslem konzumní společnosti přece je vytvořit masu bezduchých »ovcí« závislých na pozlátkách a konzumním způsobu života. A to se, upřímně řečeno, kapitalistům u mladší generace zatím daří dokonale.