Znáte to, tisíce lidí, nulová hygiena. Neznáte? Taky jsem neznala. Ale už mi bylo třicet, jsem velká holka, tak jsem uznala, že jsem již zralá na to tuhle dobrodružnou výpravu podstoupit. Samozřejmě pouze se zkušeným doprovodem.
Abych byla přesnější, poprvé jsem do toho šla vloni, ještě před třicítkou, ale to zřejmě bylo ještě moc brzy. Kromě hlubokých dojmů jsem si tamodsud přivezla silnou angínu a traumatické vzpomínky třeba na to, jak jsem spadla ze židle před několika lidmi, které jsem neznala, ale na které jsem chtěla dobře zapůsobit. Ach jo, dodnes mám tu ostudnou chvíli před očima, jak mi bylo špatně, v krku jako v polepšovně, teplota jistě blížící se čtyřicítce a ještě se tam rozmáznu kvůli rozbitý židli. To nechcete, protože nemáte sílu se ani sama sobě zasmát. Chce se vám jen plakat a teleportovat se do postele pod ochranná křídla maminky.
Tohle všechno prostě člověka nalomí, co si budeme povídat, to pak pečlivě zvažuje, jestli do toho rizika jít znovu. Přeci jen, číhá tam všude tolik nástrah…
Nicméně jsem si řekla, že když se to jednou takhle po…, tak horší to být nemůže a štěstí přeje připraveným. Na nabídku jet znovu jsem tedy statečně řekla ANO a v online lékárně udělala nákup takový, že mi bylo odpuštěno poštovné. Vyhnula jsem se alespoň té trapné chvíli, kdy budu u pultu předčítat svůj seznam v diskrétní zóně, která je tím nejméně diskrétním místem na světě. Obecně přece platí, že když má člověk deštník, tak neprší. A já byla před rokem absolutně nevybavená. Přípravek na průjem bohužel mému zničenému krku nepomohl a zažívání jsem měla překvapivě bezproblémové. Jestli něco funguje na sto procent, je to zákon schválnosti. Protože ani slivovice to tenkrát nezachránila.
No nic, nějak jsem to vytěsnila a snažila se připravovat. Kromě zásoby léků, mastiček, opalovacích krémů, powerbanek, vlhčených ubrousků všeho druhu a na všechny možné partie těla jsem myslela samozřejmě i na kosmetiku, protože festival nefestival, já se rozhodně neobejdu bez tužidla a laku na vlasy, dvou druhů hřebenů a zrcátka. Jak si ty vlasy umyju, když mám paniku z těch společných sprch, to je věc další, ale to se nějak vyřeší. Musí. Dá se předpokládat, že tam vzniknou hezké fotky a já na nich nemůžu vypadat jako strašidlo. Musím být schopná si v přírodě nandat čočky a namalovat oči. V duchu jsem si ty situace přehrávala a psala si, co vše k tomu potřebuju. Není možné opomenout dostatečný počet ponožek, spodního prádla všeho druhu, svrchního prádla všeho druhu a bot všeho druhu, v mém případě od žabek až k vysokačkám. Tak říká moje babička holinkám. Když je se mnou pět minut před odjezdem na festival zuřivě hledala po celém domě a riskovala své klouby lezením po židlích, pochopila jsem, jak jsou důležité. A jelikož jsme je našly, samozřejmě nebyly potřeba.
Po loňské zkušenosti a s přihlédnutím k pořízení nového vozu jsme se rozhodli nocovat v autě. Můj parťák připravil lože jako pro královnu, princezna na hrášku hadr, a přeci jen pevné stěny auta mi dodaly více jistoty, odpadl strach z toho, že stan promokne nebo ho odfoukne tornádo. Že jeho výskyt není pravděpodobný? Nekoukáte se na zprávy, nebo co? Navíc se auto dá rychleji otevřít a snižuje se tedy procento pravděpodobnosti, že se při rozepínání zipu stanu (který se třeba může zaseknout!) počůrám.
To je mimochodem taky velká kauza, co se návštěvy festivalu týká. HYGIENA.
Nevím, v jaký čas bych se musela jít sprchovat, aby tam nebyl nikdo cizí, ani jsem se to nesnažila zjišťovat. Na to je moje trauma příliš velké. Necelé čtyři dny a tři noci není zas tak dlouhá doba na to, aby to nespravily láhve s vodou a vlhčené ubrousky.
S tím vylučováním je to pak horší. Můžete si říct – nebudu se tři dny mejt. Ale pokud chcete festival v třicetistupňových vedrech přežít, musíte přijímat tekutiny. Když přijímáte tekutiny, vylučujete tekutiny. A nejen ty. Copak to, s populárními „toitoikami“ jsem se smířila dávno. Problém je ten, když není nablízku ve chvíli, kdy to potřebujete absolutně nejvíc. A vy tomu určitě nepřidáte tím, že kvůli soukromí zaparkujete na louce úplně nejvýš, zatímco smutná řada osmi toitoiek je… ne, v metrech vám to nepovím, ale když už zoufale křížíte nohy, tak je daleko i deset kroků. Nedá se nic dělat, doufáte, že za autem zůstanete skrytí alespoň pro polovinu obyvatel kempu. Ta druhá polovina je stejně zčásti opilá. I takové čůrání za autem může přinést spoustu zajímavých situací. Třeba spící slečna těsně nalepená na naše auto zhruba v pět ráno. Podle hlasitého chrápání jsem usoudila, že je v pořádku a hodila dřepinks o pár kroků dál. Naproti tomu ona v osm hodin byla o těch samých pár kroků dál a před ranním slunkem se schovávala zrovna v těch místech, kde jsem, ehm… víte co.
Nijak jsem to nekomentovala. Na fesťáku je totiž všechno jinak. Prodávala bych to rovnou jako adrenalinový zážitek s příjemnými výhodami. Skvělým jídlem a pitím, například! Mimochodem, pamatujete na doby, kde se na fesťácích dalo sehnat maximálně pivo s klobásou? Tak dnes, prosím, musíte obejít pár stánků, než narazíte na ten, kde vám hotdog udělají normální, ne veganský. Tomuhle výběru kuchyní z celého světa se může rovnat kdejaký kulinářský festival.
Dobrá hudba je další přidanou hodnotou. Několik scén, kde si vybere každý, od tvrďáka až po alternativního posluchače. Zážitky! Nejrůznější workshopy a sporty, v podstatě chybí už jen umělé vlny pro surfing. Osvěta! Velice chválím, všemožné neziskovky a charitativní organizace, s jejichž prací se mohou návštěvníci festivalu seznámit.
Když máte dostupné toto všechno, jste zdraví, je hezký počasí a máte kvalitní doprovod, pak nad nějakou hygienou mávnete rukou. Pár dní, tak se umejete doma, no! Neřešíte fronty, předražené pivo, stovky potácejících se opilců, pevnou zem jako jediné volné místo k sezení, spálené čelo ani neidentifikovatelné exkrementy v trávě u auta. Každej normální člověk si po festivalu vezme den volna, aby se prospal a špína z něj odpučela.
Sečteno podtrženo, většinou ty pozitivní věci převáží ty negativní, pokud jste zdraví. A pokud jste ve správné společnosti na správném místě. A to já jsem byla. Se svým chlapcem na festivalu, který se drží na špičce všech, co se u nás konají. A proto mou únavu posledních dnů vždy převáží úsměv a vzpomínky na to, co všechno jsem mohla zažít. Tak tedy…
Díky MIGHTY SOUNDS!!!
PS: Ještě k těm toitoikám. Taky si vždycky říkáte, ne, nepodívám se dovnitř? A pak to stejně uděláte? Proč, bože, proč?
