Diskuse s tematikou kandidátů na prezidenta probíhají na všech mediálních i nemediálních úrovních. Prezidentské volby mi v České republice znovu připadají jako fraška. Kam jen u nás oko dohlédne, neuvidí osobnost, která by byla tohoto úřadu hodna. Jedinou osobností, jež se tomu blíží, je ale fakt Václav Klaus. Pozor, nejsem jeho stoupenkyní a nebyla jsem ani v minulých volbách. V nich se mi podstatně více zamlouvala paní Mooserová, ať už si říká kdo chce, co chce, byla kvalitnější kandidátkou, feminismus nefeminismus.
Václav Klaus byl pro mne solidním politikem v době, kdy byl ministrem financí. Ale jen do té doby, než jsem zahájila studium ekonomie a než začala jeho hvězda stoupat pomaleji, než jeho sebevědomí. Člověk prohlédne, čemusi se přiučí a pak najednou vidí některé věci jinak. Chápu, že ne všechno musí každému vyjít úplně skvěle, třeba mu privatizace nevyšla perfektně opravdu z čistých důvodů. Třeba. Ale způsoby chování k lidem kolem sebe a přezírání běžných občanů způsobem „Já, Klaus“ se mi zajídá.
Na druhou stranu je fakt, že se tento člověk pohybuje v české politice už 20 let a je nám známý, známy jsou i jeho názory a lze předpokládat, co od něj můžeme čekat. Někdy. Přiznávám, že uhlazovat některá mezinárodní vystoupení nemusí být příjemnou povinností premiéra, jehož státu zproblematičňuje (že je ta čeština skvělá, ale lepší výraz mne nenapadl) image vlastní prezident, ale dá se na tuto situaci připravit, protože se ví, že to premiér u pana Klause může očekávat. A taky se jedná o člověka vzdělaného, profesora, u něhož se předpokládá nějaké penzum znalostí.
Naproti tomu pan Švejnar, rovněž jistě velmi chytrý, znalý a vzdělaný pán, je v naší republice persónou neznámou. Snaha jezdit po vlastech českých se cení, aspoň se seznámí, ale uvítala bych více jím publikovaných článků a textů, vystoupení v TV. Přiznám se, přestože mám internet „pod nosem“, nemám toliko času se jím brouzdat. Asi budu muset, abych věděla, v případě, že by se stal pan Švejnar prezidentem, kým je. Skutečnou osobnost však tímto nepoznám. Ale tu dosud neznám dobře ani u protikandidáta.
To, že přijel z USA, pro mne nic neznamená. Kolik politiků bylo, je a bude z ciziny. Jako prvního můžeme jmenovat našeho prvního prezidenta, T.G. Masaryka, tatíčka prezidenta. Ten dokonce do Česka přijel až po volbě. Naproti tomu, p. Švejnar se zde narodil a mluví dobře česky, například paní Stehlíková ne a že je cizinkou, je slyšet na první slovo. A je ministryní, tak co. Jeho zřejmou výhodou je absence přímého spojení s jakoukoli stranou naší politické scény. Zkrátka, není čestným předsedou žádné z nich a v žádné z nich nepůsobil, nemá k nim až takové emotivní sklony.
Rozhodnutí, zda vůbec v těchto volbách kandidovat, muselo pro pana Švejnara být velmi těžké. Jeho protikandidát má určitě velmi silnou, i když snad otřesitelnou pozici. Právě z důvodů, které mu jeho odpůrci vyčítají. Být či nebýt? Toť otázka. Jistě si však považoval za čest to alespoň zkusit. A to u něj oceňuji.
Co je však od počátku na těchto volbách znatelné, je problém najít vhodného kandidáta na prezidenta. Prostě u nás takoví politici nejsou. Pan Zeman zaslouženě tráví důchod na Vysočině, ani se mu nedivím. Po tom, jak předal předsednictví své strany, která poněkud ztrácí na prestiži díky vystupování jejích vůdčích osobností, jistě nemá chuť se do politiky vracet. Zkusil to jednou, nevyšlo, stačí. Pan Paroubek se na prezidenta absolutně nehodí, o premiéru Topolánkovi nemluvě (prezident „s gulami“, no nevím), někteří z minulých kandidátů už nemají ani chuť se něčeho takového účastnit a někteří tu už, bohužel, nejsou.
Z voleb se stává zápas o většinu hlasů. Malý počet kandidátů nedává velkou možnost výběru. Holt, musíme si své další kandidáty vychovat. Naučit je vystupovat slušně, nearogantně, prozíravě a přitom věcně. Kdo je v naší politice takový?
Vlastně, když se tak zamyslím, asi bych se styděla, kdybych věděla, že můj volební boj je takto mírný, padesát na padesát. Nebyla bych si jistá, že mé kvality jsou takové, jaké by měly být. No, někomu to asi nevadí, stejně je přesvědčen, že bude zvolen, je přece „nejchytřejší“. (Malá chvilka ironie.)
Takže, ať už volby prezidenta dopadnou jakkoli, stejně máme velmi malou šanci je ovlivnit, nyní vůbec, při dalších volbách do parlamentu a senátu, možná.
Přeji nám úspěšné prezidentské volby, drazí občané. Nechť vyhraje ten správný.
