Vše nejlepší k jubileu, mistře!

Velký český básník a spisovatel „s přesahem“ do věcí veřejných, fenomén Pavel Kohout, oslavil předposledního červencového víkendu kulaté, osmdesáté narozeniny. A ač Pražák křtěný Vltavou, oslavil je u nás, pod Špilberkem.

A oslava to byla důkladná, jak se na takové jubileum sluší a patří, a brněnští kumštýři se patřičně vytáhli. V dnes již legendárním divadle Husa na Provázku předvedli mistrovy představení, nazkoušené speciálně pro něj. Do toho se v Brně vystřídali gratulanti zvučných jmen: za všechny Václav Havel či Ivan Klíma.

Byl bych to špatný primátor, kdybych u něčeho podobného chyběl. Tedy, ne že bych si snad na prknech Provázku vystřihl některou z postav mistrových románů. Herec jsem v pravdě špatný a na rozdíl od kolegy Bendla si to uvědomuji. A hlavně vím, že těžiště práce politika opravdu není na prknech, která znamenají svět.

Pavla Kohouta jsem místo toho přivítal u nás na radnici, kde jsem mu věnoval dvě láhve dobrého moravského. Od něj jsem pak dostal knihu „Kde je zakopán pes“. Tu už sice mám, ale tenhle výtisk půjde v mé knihovně na čestné místo, protože je na rozdíl od toho původního s věnováním. Pak už se mistra ujali brněnští kumštýři a připravili mu oslavu ve velkém stylu.

O tom, kdo je to Pavel Kohout a jak jeho život ovlivnilo nepříliš šťastné dvacáté století, již napsali stovky řádků jiní, daleko povolanější, než jsem já. O tom, jak se deziluze z parlamentní demokracie a ze Západu proměnila u téměř celé jedné generace namísto v kritický přístup pouze v další iluzi. O tom, kolik odvahy bylo potřeba k tomu, aby se člověk s touto iluzí rozloučil a kolik jí bylo třeba, aby se omluvil těm, které považoval za nepřátele a kterým někdy i ublížil.

Já k tomu dodám jediné. Každý člověk dělá chyby. V životě, na pracovišti, ve vztazích nebo třeba u volební urny. Jen ti velcí je však dokáží přiznat a hlavně smysluplně odčinit. Tohle já osobně považuji za největší dílo Pavla Kohouta. A to prosím navzdory tomu, že coby literát patří k evropské špičce. V tomhle se jej přitom můžeme pokusit napodobit i my ostatní, ač třeba literárním talentem neoplýváme.

Váš Roman Onderka