Ruzyně: připravte privatizaci bez otazníků

Diskuse o privatizaci pražského letiště mají dva póly. Současná vláda by nejraději prodala Ruzyni hned, někteří moji straničtí kolegové by nechtěli privatizovat vůbec. Podle mého názoru může soukromý investor přinést letišti rychlejší rozvoj a novou dynamiku a státní pokladně velké peníze.

Cestujici privatizaci vubec nezaznamenaji

Je pravdou, že většina velkých světových letišť určených pro komerční dopravu zůstává v rukou státu. Jsou to například všechna letiště ve Spojených státech amerických, s výjimkou Chicaga, které je pronajato privátní firmě. Držení amerických letišť v rukou vlády je ale pochopitelné vhledem k bezpečnostním rizikům.

Evropa už překonala svoji váhavou strategii devadesátých let a privatizace v řadě států dostala zelenou. V soukromých rukou jsou všechna velká londýnská letiště, včetně Heathrow, Gatwicku a Stansteadu, privátního majitele mají Benátky. Budapešť je pronajatá společnosti Hochtief. Všechny tyto projekty lze označit za úspěšné. Vládní pokladně přinesly peníze, dokázaly zaručit rozvoj areálů a přitom soukromí vlastníci dokázali zaručit také eliminaci bezpečnostních rizik. Řadu podobných privatizačních success story lze najít také v Asii.   

Prodeji Letiště Praha se proto není nutné principiálně bránit. Ze strategického hlediska v něm nevidím problém, protože hlavní město bude mít záložní letiště ve Vodochodech. Smyslem prodeje by však měla být dobrá cena a garance rozvoje areálu v budoucnosti. To lze zajistit dobře provedenou a transparentní privatizací. Poradcem musí být renomovaná mezinárodní firma, akce musí být dvoukolová, nebránil bych se ani elektronické internetové aukci. Cena kolem 110 miliard je  realistická a při velkém růstovém potenciálu pražského letiště  je i dosažitelná.

Otazníky vzbuzuje spěch současné vládní garnitury s privatizací a její netransparentní přístup k věci. Veřejnosti zůstává nepřístupná studie od společnosti Credit Suisse, kterou si objednalo ministerstvo financí. Tento dokument je jedním z hlavních podkladů, podle kterého se ministři rozhodují, zda letiště prodají nebo pronajmou. Není dokonce známa ani cena této studie. Vyřešit je také potřeba spory kolem řady pozemků na Ruzyni. Jaký bude osud těchto sporů po privatizaci? Kdo dostaví uvažovanou druhou přistávací dráhu – ještě stát nebo už nový vlastník? V neposlední řadě musí být předem známo použití peněz získaných z privatizace. Ideálním řešením by bylo investovat je zpět do dopravní infrastruktury, nejen do silnic a dálnic, ale i do železniční dopravy. Nebo je použít na církevní restituce, namísto toho, aby si na ně stát půjčoval za pětiprocentní úrok.

Velkých letišť nemáme nekonečně mnoho, je třeba postupovat obezřetně. Je nutné skončit s mlžením a připravit skutečně průhlednou privatizaci bez otazníků. Jestliže soukromý investor nabídne dobrou cenu v otevřené aukci a dokáže garantovat další rozvoj Ruzyně, nemusí jejímu prodeji stát nic v cestě.

Váš Roman Onderka