Nezaměstnanost je šelma, která číhá na svou šanci

Nezaměstnanost dosáhla 4,3 procenta. Což je – objektivně – velmi málo. Přinejmenším ve srovnání s běžným stavem ve vyspělých zemích. Přesto se stala největším rizikem české ekonomiky pro příští měsíce i celý rok.

Problém je trend. Což platí i přes dvě „polehčující“ okolnosti.

První je, že koncem starého a začátkem nového roku se nezaměstnanost zvyšuje v podstatě vždy. To je dané ukončováním sezónních prací od října a pak častým termínem ukončování zaměstnaneckých smluv k 31. prosinci. I v největší konjunktuře nějakou dobu trvá, než lidé získají nové místo, než mohou technicky nastoupit, než začnou platit smlouvy a podobně. Proto je říjen až leden obdobím, kdy se míra nezaměstnanosti zvyšuje v podstatě pravidelně.

Druhou „polehčující“ okolností je překvapivý fakt, že růstový trend není (zatím!) nějak podstatně silnější, než jaký jsme mohli sledovat třeba před rokem. Na přelomu let 2019 až 2020 vzrostla nezaměstnanost mezi říjnem až lednem o 0,5 procentního bodu (z 2,6 na 3,1 procenta). Stejné období 20/21 přineslo posun 0,6 procentního bodu (z 3,7 na 4,3). Což i profesionální pesimista musí uznat, že jde vlastně o to stejné. Jedna desetina rozdílu skutečně nehraje žádnou roli.

Má to ale háčky nebo spíše pořádné háky. Tři jsou skutečně nepřehlédnutelné.

V současnosti jsme „o patro výše“ (o procentní bod) než před rokem.

Odvětví postižená přímo lockdowny a omezením provozu (pohostinství, ubytování, mnohé služby) jsou často prostorem smluvních pracovníků nebo švarcsystému. Je v nich značný počet brigádníků, studentů či zahraničních pracovníků. Až se ale problém přesune do ostatních odvětví, pak bude „páka“ k frontám před úřady práce daleko přímější.

Nikdo netuší, jaká čísla bychom viděli nebýt státních subvencí, kdy držíme zaměstnanost podporou pracovních míst v rámci programu ministerstva práce a sociálních věcí Antivirus. I když nevíme o kolik, každému je jasné, že reálně by byl stav nezaměstnanosti podstatně vyšší.

Antivirus končí k poslednímu únoru a schválení systémového řešení (kurzarbeit) je na programu sněmovny. Ale rozpory jsou v této věci velké, shoda se nebude hledat snadno.

Jenže pokud nenajdeme adekvátní náhradu za kroky, které uskutečňujeme v rámci krizového balíčku, může se velmi lehce stát, že po únoru vystřelí nezaměstnanost prudce nahoru.

Když byl Antivirtus přijímán a později prodlužován, tak představa byla zhruba taková: Tato mimořádná pomoc a po ní nějaké systémové řešení pomohou vyrovnání křivky nezaměstnanosti a zabrání hromadnému propouštění s jeho všemi sociálními důsledky. Tím přečkáme dobu do okamžiku, kdy se ekonomická aktivita probudí a kdy nastane post krizový poměrně dynamický růst.

Co je jinak? Jinak je fatálně nezvládnutá druhá vlna, zpoždění v očkování a celkově pomalé vyrovnávání se s epidemickou situací, jinak je i urputnost viru a mutace, které se šíří rychleji. Hlavně však všechno přichází později, takže později přijde také hospodářský růst a co je horší – zjevně nebude tak masivní, jak jsme mohli očekávat třeba v září. Poslední odhady České národní banky hovoří pro rok 2021 o růstu 2,2 procenta. To je po loňském propadu 5,6 procenta zoufale málo.

Zastánci tržní ekonomiky bez přívlastků by asi řekli, že celý Antivirus a případný kurzarbeit jsou špatným řešením, které pokřivuje pracovní trh. Z čistě krátkodobého ekonomického hlediska, dalo by se říct i z pravicového pohledu na věc, je to do značné míry pravda. Jenže – co bychom měli z toho, že by nezaměstnanost v tuto chvíli byla třeba sedm procent? Opravdu by vážné sociální otřesy (které jsou pořádné i tak), řada dalších rodin v platební neschopnosti, přetížené úřady práce byly dostatečně vyváženy vědomím, že jsme „nepokřivili trh práce“? A jen dodávám, že když zaměstnavatelům přispíváme na mzdy, tak nelze jako náklad považovat celou vynaloženou sumu. Pokud bychom to nedělali, platíme stejným spoluobčanům podpory v nezaměstnanosti – možná nižší, než jsou příspěvky na platy, ale zase administrativně náročnější.

Co je ale důležitější – jakkoliv uznávám, že kurzarbeit jsou do jisté míry pro zaměstnanost steroidy, společnost a sociální stabilita jsou větší hodnoty než uspokojení teoretiků z čistoty tržního prostředí. Pravidla musí být dle mého nastavena tak, aby v době krize byla podpora zaměstnanosti masivní, ale aby končila hned, jakmile se objeví známky oživení. Potřebujeme rozložit náraz nezaměstnanosti během krize, ne udržovat v chodu neefektivní firmy v čase růstu.