Landa v Brně? Jsem za to rád!

Jako politikovi mi naprosto nepřísluší hodnotit uměleckou stránku tvorby Daniela Landy. To je záležitostí hudebních a divadelních kritiků. Pan Landa je ovšem bezesporu úspěšný umělec, jeho CD patří k nejprodávanějším v republice a na jeho muzikály a koncerty chodí statisíce lidí. Premiéra muzikálu „Zlatý drak“ tedy patří k nejzajímavějším kulturním událostem letošního podzimu. To, zda je vhodné takový muzikál uvést v Národním divadle v Brně nedovedu posoudit ani já, ani jiní kolegové politici. O dramaturgii Národního divadla totiž rozhoduje jeho ředitel Daniel Dvořák se svým týmem. Tito lidé mají, jak je v každé normální zemi zvykem, volné ruce ve svém rozhodování. Primátor jim přitom nemůže a ani nesmí radit, co má či nemá jimi řízené divadlo nastudovat.

Jako Brňák jsem ovšem velice rád, že se premiéra Landova muzikálu uskuteční právě v moravské metropoli. Považuji za výborné, že se všechny velké kulturní akce neodehrávají jenom v Praze. Muzikál Daniela Landy přinesl Brnu již teď jedno obrovské pozitivum – o Národním divadle v Brně se dozvěděli i ti lidé, kteří žijí na druhém konci republiky a kteří naprosto nepatří ke ctitelům Thálie. Teď již všichni vědí, že v Brně existuje Národní divadlo, které vede známý Daniel Dvořák a které přistupuje ke svému repertoáru daleko odvážněji, než ostatní divadelní scény. To je vynikající reklama.

O kontroverzní minulosti i současných aktivitách pana Landy byly popsány již stohy papíru. S jediným výsledkem – autoři těchto textů se dopracovali k tomu, že Daniel Landa kdysi napsal několik textů s rasistickým nábojem a sympatizoval s hnutím, ze kterého se mimo jiné vyvinuly i dnešní neonacistické organizace. To je pravda a pan Landa před ní neuhýbá. Naopak kritiku současných aktivit Daniela Landy nemohu při vší snaze brát vážně. Názory, že slovo Merkurius je neonacistický symbol nebo že pláště Ordo Lumeni Templi připomínají Ku-Klux-Klan, totiž nemohou být předmětem seriozní polemiky.

Důvodem celé kritiky tedy je, že Daniel Landa v minulosti zastával nepřípustné a mylné názory. Pan Landa ovšem, nebojím se říci, dospěl a tyto názory změnil. Na to máme všichni právo. Platí přitom stará pravda, že všichni můžeme udělat chybu, ale jen ti velcí si ji dovedou přiznat. Vidí-li to Landovi oponenti jinak, ať podají trestní oznámení. Propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod jednotlivce je u nás totiž trestná. Neoznámení trestného činu rovněž.

Velice nerad vzpomínám také na kampaň, která byla proti muzikálu Zlatý drak vedena. Řada kritiků a takzvaných brněnských osobností totiž muzikál hodnotila, aniž by jej viděla, četla libreto či slyšela hudbu. Přiznám se, že mě podobné věci děsí více, než všechny Landovy kontroverzní aktivity dohromady. Nechci se dožít toho, kdy budou některá díla zakazována jen proto, že je odsoudí někdo, kdo se ani neobtěžoval se s nimi seznámit, a to pouze na základě nálepky, kterou kdysi dostal autor. To už tu jednou bylo a vůbec se mi po tom nestýská. Některým našim spoluobčanům ovšem nejspíš ano.

Na závěr bych rád o něco poprosil Landovy kritiky z řad brněnských umělců a politiků. Ty první o to, aby se méně věnovali tvorbě pan Landy a více té vlastní. Až někdo z nich nastuduje takové původní představení, jakým byl třeba muzikál Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu, hluboce před ním smeknu a určitě se dostavím na premiéru. Kolegy politiky bych pak rád poprosil, aby dělali to, k čemu dostali od voličů mandát a ne posuzovali, jaké kulturní akce navštívil primátor. Práce je přitom u nás v Brně víc než dost.