Kvůli krizi nezapomínejme na záchranu životů

Globální ekonomická krize má, kromě těch zjevných negativních vlastností, také jednu skrytou. Z médií se díky ní začíná vytrácet řada témat, která jakoby přestala být aktuální, a jiné problémy se přesouvají z titulní strany do příslušných rubrik. To může u řady čtenářů vyvolat dojem, že tyto problémy buď nebyly příliš závažné, nebo se je dokonce podařilo vyřešit. Opak je samozřejmě pravdou. Počet mrtvých na našich silnicích nijak výrazně neklesl a ani nepřestal být alarmující. Tisíc obětí, které si naše silnice každoročně vyžádají, nás řadí ke statisticky nejhorším evropským státům v této kategorii. Důležitým úkolem nás všech tak musí být neustálé hledání cest, jak toto strašlivé číslo snížit. Podívejme se hned na dva kroky, které by k tomuto cíli mohly dopomoci.

Kvalitni vyuka v autoskolach ochrani zivoty

Tím prvním by mělo být zřízení Dopravního úřadu, který by sjednotil výkon dopravně správních agend, které jsou dosud v působnosti referátů dopravy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Ten by mimo jiné převzal i dohled nad činností autoškol a zahájil provádění zkoušek žadatelů o řidičská oprávnění ve zkušebních centrech. Neznamená to, že by snad autoškoly poskytovaly nekvalitní výuku nebo zkoušky byly prováděny špatně. Naopak, legislativně nastavený systém výuky a výcviku řidičů, zkušební testy i celý systém provádění zkoušek v České republice zcela snesou srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Je však třeba zavést jednotný dohled nad jejich kvalitou.

Tím, že Dopravní úřad v České republice dosud nebyl zřízen, jsme však zaspali dobu. Podobné úřady a zkušební centra existují ve většině okolních zemí, v některých již velmi dlouhou dobu a jednoznačně se osvědčily. Jednotný výkon dopravně správních agend a kvalifikovaný dohled nad ním je to, co v našich podmínkách citelně schází a mohl by podstatně přispět ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu.

Druhým důvodem pro vznik Dopravního úřadu je jeden velmi nepříjemný aspekt výcviku řidičů, který řada čtenářů zažila na vlastní kůži. Jestliže například získáte řidičský průkaz v Olomouci, znamená to, že jste svoje první kilometry najeli v okolí Olomouce a několikrát si zajeli i do města. Absolvovali jste tedy výuku a výcvik ve víceméně známém prostředí. Řidičské oprávnění však nemáte pouze pro Olomouc a okolí, ale pro celou Evropu a řadu dalších států mimo ni. Nic vám tedy nebrání ihned po získání řidičského oprávnění vyrazit například po D1 do Prahy – že se jedná o „dobrodružství“ s otevřeným koncem přitom netřeba příliš zdůrazňovat. Úkolem úřadu tedy musí být i pomoci autoškolám výcvik řidičů harmonizovat tak, aby si uměl ve velkoměstě poradit i novopečený řidič z venkova. Samozřejmě to znamená, že se výcvik řidičů na venkově zákonitě zpřísní – úskalí, která žáky autoškoly připraví provoz v Praze nebo Brně, bude muset instruktor na venkově různými způsoby simulovat a novopečeného účastníka silničního provozu na tuto skutečnost připravit. Tato praxe v současnosti není všude běžná.

Na vzniku úřadu tedy mohou vydělat i autoškoly. Zanikne stávající, poněkud chaotický, nejednotný a nedokonalý systém dohledu nad autoškolami, který spadá v podstatné míře do působnosti obcí s rozšířenou působností a někdy může být i příčinou toho, že autoškoly právě na tento nedokonalý dozor při výkonu své činnosti spoléhají. Získají však partnera pro spolupráci a dialog se státní správou, poradní orgán, který bude schopen zajistit jednotný výklad legislativy a autoškolám pomoci při řešení jejich problémů. Jediný, kdo na vzniku Dopravního úřadu poněkud prodělá, jsou právě obecní úřady obcí s rozšířenou působností, kterým budou peníze získané výběrem správních poplatků za provádění zkoušek žadatelů o řidičská oprávnění chybět v rozpočtech. Ale jak uznávají i mnozí starostové, bezpečnost silničního provozu je důležitější než tento relativně malý příjem do rozpočtu jejich obce.

Druhým možným krokem, který podle mého názoru povede ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a k tolik žádanému poklesu počtu obětí dopravních nehod, jsou takzvané řidičské průkazy „na zkoušku“. Novopečení řidiči (v EU označovaní jako „novice drivers“), zvláště pak ti mladí do 25 let, kterých je ve skupině novopečených řidičů většina, jsou totiž jednoznačně tou nejrizikovější skupinou účastníků silničního provozu. Jistě, dalo by se argumentovat tím, že v roce 2007 zavinili např. mladí řidiči do 25 let pouhých 18 % z celkového počtu dopravních nehod a měli vinu na 24 % z celkového počtu usmrcených osob při dopravních nehodách. To se možná nezdá jako alarmující a závažné, kdyby ovšem tito mladí řidiči nepatřili k těm, kteří jezdí nejméně. Uvážíme-li, že většina z nich (zvláště ve věkové  kategorii 18 – 20 let) vyjede jednou za týden a jejich cesta vede jen o tři vesnice dál na místní zábavu, hovoří výše uvedená statistika zcela jinak. Tomu odpovídají další údaje:

  • 32 % dopravních nehod, jejichž příčinou byla nepřiměřená rychlost, zavinili řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let.
  • Řidiči motorových vozidel ve věku do 25 let zavinili 28 % z celkového počtu dopravních nehod pod vlivem alkoholu.
  • Příčinou 73 % usmrcených při dopravních nehodách zaviněných řidiči osobních automobilů ve věku do 25 let byla nepřiměřená rychlost.

(zdroj: http://www.ibesip.cz/Mladi-ridici)

Považuji proto za nutné, aby se urychleně začalo pracovat na zavedení řidičských průkazů na zkoušku. Stejně jako v případě Dopravního úřadu není ani zde třeba příliš mnoho vymýšlet, protože tato záležitost již funguje v řadě zemí. Vlastník řidičského průkazu „na zkoušku“ nesmí například spáchat více než dva malé přestupky za dva roky, musí bezpodmínečně dodržovat sníženou povolenou rychlost a v případě bodového systému jsou spáchané přestupky hodnoceny vyšším počtem bodů než u řidičů, kteří již vlastní řidičský průkaz bez omezení. Novopečení řidiči, zvláště ti mladí budou sice skřípat zuby, ale podstatnou skutečností je, že to je nejen ověřená cesta k tolik potřebnému snížení nehodovosti a počtu usmrcených na silnici, ale nepochybně i cesta jak vést tyto řidiče k bazální sebekázni.

Globální ekonomická krize opravdu neznamená, že musíme odložit všechny stávající problémy na neurčito a zabývat se pouze a výhradně problémy ekonomiky. Naopak! Cena každého lidského života je natolik důležitá, že musíme s neztenčenou intenzitou pokračovat v úsilí zlepšit situaci na našich silnicích. Jsou to totiž úkoly, které jsou stejně aktuální a stejně závažné jako před půl rokem. Bohužel.

Váš Roman Onderka




Autor: Roman Onderka | čtvrtek 19.2.2009 10:03 | karma článku: 13,76 | přečteno: 855x
  • Další články autora

Roman Onderka

CZexit? Umanutost extrémistů

13.8.2021 v 8:37 | Karma: 15,56

Roman Onderka

Digitální nedaň

22.7.2021 v 7:07 | Karma: 7,40