Dílčí snížení DPH pomůže lidem a veřejné finance nerozvrátí

Jakkoliv často a silně kritizuji vývoj schodku vládního rozpočtu, jakkoliv jsem si naprosto vědom toho, že si nyní půjčujeme za nejvyšší procenta mezi zeměmi Evropské unie, přesto s kolegou Votavou navrhuji částečné snížení DPH.

Rovnou řeknu, že podle mechanických propočtů by to stálo státní rozpočet něco přes sedm miliard v podobě snížených příjmů.

Nicméně jsem připraven si tento návrh ekonomicky obhájit - a to i tváří tvář hrozivému schodku 192 miliardy korun jen za leden až duben.

Především je třeba vědět, oč v návrhu jde. Principem je přemístění části potravin (lze říci základních potravin), ze sazby 15 procent, tedy z tak zvané první snížené sazby, do deseti procent, čili druhé snížené sazby.

Cíl je vcelku snadné popsat. Je to prospotřebitelské, sociální opatření, které má ambici snížit (zdaleka ne vyrovnat) dva souběžné dopady krize vyvolané koronavirem a epidemickými opatřeními. První je otázka poklesu příjmů řady občanů země, což se děje navzdory obřím vládním výdajům. (A tedy to vyvolává legitimní otázku efektivity těchto výdajů, to je ale nicméně zcela jiné téma.) Druhá je otázka dopadů inflace, která nesporně roste rychleji, než s čím rozpočet počítal, a také rychleji, než jaký je cíl České národní banky. Nicméně z reakcí členů Bankovní rady víme, že jejich chuť zakročit proti inflaci je nyní velmi nízká. Logicky. ČNB se obává, že její postup by mohl akcelerovat krizi a jenom prohloubit dopady epidemie. V tom případě by byly všechny kroky fatálně kontraproduktivní a vedly by pravděpodobně k překlopení vývoje do dlouhodobé stagnace.

Inflace je jinými slovy růst spotřebitelských cen a je důležité, zda jejím důvodem je vysoká poptávka nebo rostoucí náklady. V našem případě jde o rostoucí náklady. Jsme tedy ve fázi tak zvané nákladové inflace – epidemická opatření a řada dalších faktorů vedou k tomu, že obrovské množství postupů bylo nutné změnit, tradiční například dopravní cesty musí být měněny nebo je jejich uskutečnění delší a s novými nákladovými položkami. Rostou také světové ceny surovin… A tak dále, a tak dále. Navíc se sešlo větší množství faktorů, nejde jenom o epidemii.

Inflace tradičně nejtíživěji dopadá na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel. A na obě tyto skupiny má velký vliv ten případ inflace, kdy dochází k růstu cen potravin. Což je dáno tím, že v jejich spotřebním koši hrají potraviny větší roli než u bohatých.

Takže snížení sazby DPH o pět procentních bodů má jednoznačnou a jasnou sociální logiku.

Navíc lze zpochybnit mechanický výpočet dopadů na příjmy. Za prvé jde o to, jak se počítá DPH. Jelikož naše inflace je nákladová, projevuje se již v indexu cen výrobců, který roste dokonce rychleji, než spotřebitelské ceny. To ale značí, že výnos z daně z přidané hodnoty má, pokud neuděláme změnu, růst rychleji než byl předpoklad, na němž je postaven rozpočet. Tedy lze říci, že když změna proběhne, nebude dopad přes sedm miliard, ale poněkud nižší – právě díky celkově vyšší hladině cen a tedy vyššímu objemu „daně“ uvnitř těchto cen.

Co je podstatné: I lehké zabrzdění inflačního vývoje dává šanci na to, že centrální banka nebude nucena proti inflaci zakročit – což by znamenalo nutně krok proti hospodářskému oživení.

A teď klíčová otázka: Můžeme si to dovolit? Zvláště, když směřujeme ke schodku ne 500, ale ještě více miliard a když je naše důvěryhodnost jako dlužníka pomalu v troskách?

Odpovídám, že můžeme.

Každopádně si to můžeme dovolit daleko spíše, než daňový balíček 2021 jak ho vyprodukovala ODS spolu s ANO a komunistickou stranou. Oproti jejich 110 miliardám mínus je těchto sedm, ale díky neočekávané inflaci spíše asi tak šest miliard skutečně drobnost.

To může někdo zpochybnit jako argument s tím, že daňový balíček už reálně řádí, takže toto je 6 nebo 7 miliard „navíc“, které mohou být pověstnou kapkou, po které pohár přeteče.

Jenže tyto peníze se ve své většině vrátí do rozpočtu v další spotřebě – zůstanou totiž těm, kdo mají málo. Budou utraceny za věci, „na které by nebylo“, čili podpoří přímo ekonomiku, především domácí produkci. Jak obrovský rozdíl proti osudu značné části peněz z pravicového daňového balíčku 2021, které jsou do úspor nebo na to, že dovolenou na Mallorce vystřídá dovolená na Maledivách.

Ekonomická logika snížení DPH je naprosto jasná a pouze hospodářský negramot ji může zpochybnit. Jsem skutečně zvědavý, kdo se toho ujme – protože pravici se sociální daňové reformy nikdy nelíbí.