A na koho to Piráti chtějí hodit?

Koalice Pirátů a STAN předložila plán konsolidace státních financí. Veřejně oznámený cíl je dosáhnout v roce 2025 schodek 150 miliard. Interní plán podle Hospodářských novin počítá ke stejnému datu dokonce s vyrovnaným rozpočtem.

Jako dlouholetý člen rozpočtového výboru to rád okomentuji – i když musím zdůraznit, že zveřejněné obrysy znám jen ze sdělovacích prostředků. Takže skutečně reálně se o tom dá diskutovat až tehdy, když věc bude na stole detailně rozepsaná do jednotlivých položek a ještě lépe do návrhů konkrétních opatření.

Nicméně velká váha se připisuje fixaci výdajů ministerstev. Předpokládám, že jde o provozní a vnitřní mzdové výdaje.

To znamená, že například u mzdových nákladů hovoříme v případě namátkou ministerstva školství o platech onoho ani ne jednoho tisíce skutečných úředníků MŠMT, nikoliv o platech více než čtvrt milionu učitelů a dalších zaměstnanců ve školství jako takovém. Tady je třeba si říct, že výdaje samotných ministerstev jsou položky samozřejmě v absolutních číslech velké, avšak z hlediska rozpočtu jako celku relativně málo významné. Proč jsem připomenul právě školství - Piráti i STAN prosadili ve sněmovně úpravu, podle které by platy ve školství byly od roku 2023 zafixovány na 130 procentech průměrné mzdy. To by ale znamenalo poměrně masivní růst v této oblasti. Bavme se například spolu s dalšími změnami o 30 miliardách oproti letošku navíc (odhad ministerstva financí). Z onoho plánu reformy veřejných financí naprosto není jasné, zda s těmito 30 miliardami počítá či nikoliv.

K výdajům samotných ministerstev jako takových bych především řekl, že fixace na úrovni příštího roku je poměrně odvážná představa, protože příliš netušíme, jaké ty výdaje v roce 2022 budou. Existuje nějaký plán rozpočtu, který vláda připravuje, ale těžko říct, jak dopadne. Takže fixujeme k něčemu, co neznáme. Obecně bych ale zrovna v této oblasti očekával spíše razantnější postup. Ani ten ale nemůže znamenat zásadní změnu v rozpočtových poměrech.

Pak je tu zlepšení výběru daní. To slibuje v posledních třiceti letech každý, ale nemám pocit, že by se to nějak dramaticky dařilo. Podobně zrušení daňových výjimek. Osobně si myslím, že suma 50 miliard, kterou k těmto položkám plán přiřazuje, je nicméně z finančního hlediska realistická. Jen jsem zvědavý na ten seznam rušených daňových výjimek, nakolik bude rozložen mezi firmy a občany a jak bude na kterou skupinu dopadat. Velmi snadno zde lze navrhnout opatření sociálně velmi problematická.

Pak jsem také četl informaci o úsporách 50 miliard korun, mezi což by měly patřit i škrtnuté přímé dotace velkým firmám. Ano, to je v této obecné rovině reálný plán, takovou úsporu by bylo možné dosáhnout, pokud se sáhne na slevy na jízdném pro děti a seniory. Což je opatření, které se mi nelíbí, ale jako ekonom k němu samozřejmě přiřazuji nějakou sumu v řádu miliard - podle toho, jak razantní to snížení slevy bude.

Zvýšení zaměstnanosti obecně samozřejmě přináší rozpočtu vždycky benefity, takže v teoretické rovině zapojení 100 tisíc důchodců a rodičů na mateřských dovolených do částečných úvazků by jistě znamenalo vyšší výběr daní i pojistného - i když by ho měli nižší. Avšak 50 miliard, se kterými ten plán počítá? V tuto chvíli je to „hausnumero“ bez jasného obsahu. Museli bychom znát detailnější popis opatření, aby bylo možné říct, zda to je nesmysl nebo realistická vize. V tomto se ale spíše obávám toho nesmyslu.

Ekologické daně jsou takové perpetuum mobile ekologicky směrovaných lidí. Občas se zdá, že pokud na něco zjevně nejsou peníze, vyřeší to ekologické daně. Zase bychom si museli říct - koho zatíží, jak ho zatíží, budou směřovat plošně na ekonomiku jako celek? Nic z toho nevíme - víme jen plánovaný výnos 20 miliard. Ten je jistě zajímavý, ale je to hodně peněz a kdyby například měly být získány ze zdanění některých částí spotřeby, tedy pokud by dopadaly přímo na spotřebitele formou nějakého příplatku k ceně, tak by to mohlo velmi negativně zasáhnout mnoho skupin obyvatel. Ale za ekologickou daň můžeme považovat i daň z cukru nebo daň z masa, což jsou směry, o kterých se uvažuje v řadě vyspělých zemí. Uvidíme, co tím vlastně Piráti a STAN myslí.

Z mého pohledu v této daňové části chybí odpovědi na některé zásadní věci - především na progresivní zdanění jak u fyzických osob, tak i u korporací. Pořád nám zde straší dopady zrušení superhrubé mzdy koalicí ANO - ODS - SPD - KSČM a to je 130 miliard korun. To, co zatím bylo o plánu Pirátů a STAN zveřejněno, vůbec neodpovídá na kardinální otázku, jak si chtějí poradit s touto dýkou do zad veřejných rozpočtů.

Četl jsem ještě zmínku, že "v plánu jsou emise státních dluhopisů", což má být nějaký postup na vyrovnání rozpočtu - musím říct, že mne to trochu vyděsilo. Tento stát vydává každý měsíc v průměru něco kolem pěti nebo šesti emisí státních dluhopisů s různou dobou splatnosti a uplatňuje je na finančních trzích, protože to je normální metoda průběžného financování dluhu. K vyrovnanému rozpočtu tímto postupem dojít skutečně nemůžeme. Jediné, čeho lze dosáhnout, je otočit díky jasně formulované a realistické politice udržitelných veřejných financí trend, kdy si půjčujeme stále za větší peníze, platíme vyšší úroky. Když se podaří v nějakém rozumném výhledu dosáhnout toho, že místo za 1,8 až nějakých 2,2 procenta si budeme půjčovat za procento jedno, tak to samozřejmě bude znamenat důležité úspory v oblasti obsluhy dluhu. Je fakt, že vytýčení (uskutečnitelného) plánu ozdravění veřejných financí může zvýšit naši důvěryhodnost v očích trhů a pak z toho vláda bude profitovat nižším úrokem.

Pokud bych to měl shrnout: Vyrovnaný rozpočet 2025 je velmi ambiciózní cíl, který je na naprosté hraně splnitelnosti. Pokud by se měl naplnit:

Za prvé bychom museli především dosahovat velmi masivních ekonomických růstů a to v podstatě v celém tom období. Již to samo je trochu problém, protože náš růst již v minulosti opakovaně narážel na problém s nedostatkem pracovních sil a pokud bychom měli mít výsledky, jaké předpokládají zřejmě Piráti a STAN, kteří vycházejí z prognóz ČNB, pak už někdy v letech 2023 a 2024 narazíme na limity růstu dané právě naprostým nedostatkem pracovních sil.

Nicméně růst ekonomiky a následný růst spotřeby by musel vynést alespoň 130 miliard korun navíc ročně. To je nicméně reálné, neboť jednoprocentní růst produktu představuje zhruba 13 až 18 miliard korun příjmů rozpočtu. Zároveň by bylo nutné zvýšit daňové příjmy nad rámec jejich zvýšení díky růstu HDP o zhruba dalších 100 miliard korun. I to je ale možné vhodnou kombinací progresivního zdanění fyzických osob i korporací a řadou dalších opatření - některá z nich jmenuje onen plán Pirátů a STAN. Celkově by tedy bylo nutné zajistit růst příjmů o zhruba 230 miliard korun plus inflační vliv.

Za druhé by to znamenalo velké úspory v objemu alespoň 150 miliard korun. To je velmi obtížné a těžko představitelné. Možná polovina této částky je realistická.

Celkově tedy pokládám tento plán v podobě nulového schodku v roce 2025 za neuskutečnitelný v tak krátké době, ale souhlasím s jeho ambicemi. Ve skutečnosti o přesných postupech přiblížení se takovému výsledku plán v dosud zveřejněné podobě mnoho neříká. Co ale hlavně neříká – na které skupiny obyvatel a podnikatelských subjektů bude tento balvan naložen… Což je naprosto klíčová otázka.