Óda na těstoviny aneb hledání dokonalého receptu

Když se vášnivá kuchařka zamiluje do vymýšlení receptů na těstoviny, začnou se dít pozoruhodné věci…

Autorka při jednom ze svých experimentů s těstovinami...

Autor: Pavla Stine

Květnové počasí překvapilo svou nestálostí. Tlakové výše střídají tlakové propasti. Nebe pláče. Alergici zoufají. Příroda je zaměstnaná reprodukcí. Miluje a množí se.

Musím na sebe prozradit tajnou neřest. Od dubna jsem zamilovaná do těstovin. Začalo to nenápadně. Na pozvání jsem se dostavila do bytu, kde jsme se shromáždili, my ochutnavači a zasvěcenci, k tajnému rituálu testování.

Na stole leželo patnáct druhů těstovin. Nejdříve jsme je fotili, abychom měli corpus delicti, až je sníme. Ochutnávali jsme je suché, ochutnávali jsme je s olivovým olejem, projedli jsme se k těstovinám v tomatové omáčce. Byli jsme na sebe přísní, nešvindlovali jsme a trpělivě do pozdních nočních hodin jsme jedli, ochutnávali, pomlsávali, kousali a žvýkali. Rozplétali a zaplétali jsme se do klubíček nudlí a špaget. Navinovali a zavinovali a jedli a jedli. Ochutnali jsme všech čtyřicet pět vzorků těstovin.

Říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Tehdy jsem se přesvědčila o platnosti tohoto hesla. Tu noc jsem byla v opojení sacharidů. Všechny ty dlouhé sacharidové omamující dobroty, které jsem spořádala, navzdory nízkému glykemickému indexu protékaly krevním systémem a posilovaly, jak už to při přejedení bývá.

Když jsme skončili ochutnávku, jela jsem v půl třetí ráno domů flamendr tramvají, opilá spoustou snědených těstovin. U Apolináře by mi naměřili v krvi tak tři promile nudlí. Tagliatelle.

Těstovina už mi v krvi zůstane navždy. Změnila se pro mě. Z nevzhledné hromady nudlí školních jídelen je pro mě příslibem lásky stálé a chutné a věčné. Nejsem Rossini, slavný operní skladatel a gurmán, neumím psát noty a sotva vyloudím tón, ale tahle známost mě nutí do zpěvu. Těstovina je pro mě sladkost slunného léta a červené víno, ve kterém se chvěje slunce. Každý den na ni myslím, mluvím o ní, píšu o ní, mazlím se s ní a konzumuju ji. Jsem notorik. Podlehla jsem jejímu kouzlu.

V Modrém domečku v Řevnicích jsem v těstovinovém opojení začala hledat a zkoušet tu naši - jedinečnou chuť, se kterou půjdeme na trh. Těstovina se skládá ze tří složek - mouka, vejce a voda. Jednoduchý vzorec, a proto se musí pečlivě vybírat, z čeho chceme svoje těstoviny míchat. Záleží, po které mouce sáhneme, protože každý mlýn, přes standardizaci kvality, nechává na mouce svůj otisk. Každá vaječná směs má svoji vůni a barvu. Ne každá voda je vhodná.

Dva měsíce jsem se pomalu dostávala na kobylku těstovině. Zkusila jsem kolem padesáti směsí a hledala tu pravou. Ten proces je plný omylů, nadějí, zklamání, ale taky výsledků. Ještě nejsem u konce. Stále hledám...