Voliči se poučí?

Dnes jen velmi stručná glosa, podrobné komentáře nechám povolanějším. Reakce politiků na očekávatelný, proto ale ne méně tragický výsledek voleb oscilovaly mezi tím, že se vlastně nic neděje, a tím, že voliči rozhodli hloupě a do příště si snad z toho vezmou ponaučení.

Zlobit se na voliče je stejné, jako zlobit se na podlahu, že mne udeřila do kolene. Jejich většinové rozhodnutí zajisté je hloupé. Může-li být něco ještě horšího, než marasmus, ve kterém žijeme, je to pořádek, který by nastolili komunisté. Voliči se ale nepoučí. O tom, jak volí, rozhodují politici.

Značí-li výsledek voleb něco, pak je to absolutní ztráta důvěry k etablovaným parlamentním stranám, s výjimkou právě komunistů, již jsou sice parlamentní stranou, ale stranou nepodílející se na vládě. A v tomto se voličům není co divit. Tak hloupí, aby věřili etablovaným stranám po tom, co dennodenně předvádějí, ti voliči zase nejsou.

Měl-li by se tedy někdo poučit, jsou to politici. Od voliče lze totiž jistou nezodpovědnost a možná snad i hloupost očekávat. Je to – většinově – člověk průměrné inteligence, jehož odpovědnost za výsledek voleb se navíc rozmělňuje pocitem, že jeho hlas je jen kapkou v moři celonárodního rozhodování. Právě proto máme demokracii zastupitelskou. Aby o veřejných věcech rozhodovali lidé nadprůměrní a odpovědní.

Je pět minut po dvanácté. Demokratické parlamentní strany mají dva roky na to, aby si znovu vybudovaly ztracenou důvěru. Pokud to nedokáží, čeká nás druhý vítězný únor. A nad hloupostí voličů pak budeme lkát leda tak v emigraci nebo ve vězení.