Kůrovec a novináři

Na dění kolem kůrovcové kalamity na Šumavě jsem dlouho neměl žádný názor. Až do okamžiku, kdy jsem si přečetl toto stanovisko pracovníků Centra pro výzkum biodiverzity, které zásah Správy Národního parku jednoznačně odsuzuje. Je pod ním podepsáno pět profesorů, tři docenti a jeden doktor. Důkazy, které předkládají, jsou přesvědčivé. Odborná autorita tvůrců se zdá nezpochybnitelná. Tohle je informace, která mi celou dobu chyběla a bránila utvořit si na věc názor. Proč mi ji novináři neposkytli?

Penzum vědomostí, které lidstvo shromáždilo, je dnes jedinou osobou zcela nezvladatelné. Lidstvo je stále vzdělanější. Lidé stále méně (kouzelně to již před sedmdesáti lety popsal Musil v Muži bez vlastností). Stáváme se vězni svých specializací. Více či méně rozumíme tomu, čím se zabýváme a co představuje možná jedno procento lidského vědění (nejspíše mnohem méně). V ostatních devadesáti devíti procentech jsme naprostými ignoranty. Je to nezvratný proces a není důvod na něj žehrat. Jedinec ustupuje do pozadí. Jsme mravenci obrovského mraveniště. Mraveniště, které může dokázat obrovské věci.

Aby ovšem toto mraveniště mohlo fungovat, musí být užitečné výstupy činnosti jednotlivých mravenců předávány těm ostatním. To je úkol novinářů. U nás jej neplní.

Na příkladu kůrovcové kalamity je to dobře vidět. Týdny jsme byli každodenně informováni o tom, jakými způsoby se „aktivisté“ snaží zabránit těžbě, jak proti nim postupuje policie, kdo dal komu ránu pěstí, kdo komu vypustil z auta brzdovou kapalinu a kdo se pořezal o pilu. Slovo odborníka, který by řekl, kdo má v tomto sporu pravdu, ale chybělo. K čemu je pak takové zpravodajství? K čemu je vědět o konfliktu, když nevím, komu držet palce?

Není to jen tenhle případ. Je to zcela obecný nedostatek našich novinářů. Informují o dění. Co si o tom dění myslet, se ale nedozvíme, neboť odborné stanovisko se nám obyčejně novináři ani nepokoušejí sdělit, a pokud výjimečně ano, jsou výsledky velmi tristní. To vím z vlastní zkušenosti, jsa takovým občasným „odborníkem“ v oblasti práva. Z obvyklého hodinového sezení bývá jedna věta, která je v lepším případě nepřesná, v horším zcela nepravdivá. A to nemluvím o tom, že tím „odborníkem“ jsem se nestal pro nějaké mimořádné odborné schopnosti, ale čirou náhodou.

Snad se tahle neutěšená situace jednou změní; kdo někdy nahlédnul třeba do anglických novin, ví, že to je možné. Do té doby budeme v oněch 99% věcí, které leží mimo naši odbornost, manipulováni a vedeni ke zcela nesprávným závěrům. Je dobré si to uvědomit.