Komu vadí Věci veřejné?

Přiznám se, že mám tendenci nadržovat těm, kteří jsou právě biti. A tak mi Věci veřejné pomalu začínají být sympatické.

Kde to vlastně začalo? Po nečekaném volebním úspěchu VV se média nejprve předháněla v servilních popisech ušlechtilého skoromiliardáře Víta Bárty. Výjimkou byl jen Jaroslav Kmenta. Ten již v červnu 2010 publikuje tento článek. Vychází (jak bude později pravidlem) z tajné nahrávky, která se prý do redakce MF Dnes dostala „zřejmě únikem z firmy ABL od nespokojeného bývalého zaměstnance“. Zdá se to ovšem být uměle vytvořená kauza: Bárta je tu žádán o úplatek manažerem Tesca, namísto, aby jej poskytnul, ale celou věc oznamuje vedení této společnosti, které manažera vyhodí. Kmenta se marně pokouší Bártovi vytýkat, že věc neoznámil Policii, a opepřit ji údajnou nabídkou kandidatury na post starosty Prahy 1 (kterou čestný Kmenta samozřejmě hrdě odmítnul). Článek nikoho nezaujme.

Bárta se pak stává ministrem dopravy a chová se velmi rázně: jednomu „lobbistovi“ zakazuje vstup na ministerstvo, zastavuje proplácení staveb dálnic a požaduje slevu, vyhrožuje etablovaným stavebním firmám tím, že stavby dálnic svěří Číňanům, uplatňuje reklamace, nařizuje kontroly. V zimě pak Věci veřejné rozviřují kauzu Drobil a s ODS se střetávají v boji o policejního prezidenta. Na počátku ledna podává Bárta trestní oznámení na vedení ŘSD v Ústeckém kraji a obviňuje je z napojení na tamní kmotry ODS a ČSSD.

A pak to přijde. Nejprve zpráva, že ABL sledovala politiky Prahy 11 (opět Kmenta a opět na základě materiálů záhadně uniklých z ABL). A po malé pauze již téměř neustálé zásobování dalšími a dalšími nahrávkami a dokumenty z ABL. Bárta je vysvlečen do naha a mediálně popraven. Věci veřejné jsou mrtvé. To je ale pořád jen začátek. Poprvé v  historii se roztáčí kola naší Policie. Vít Bárta, jediný český politik, který zřejmě úplatky nebral, ale dával, je postaven před soud a odsouzen. A stále není konec. Nyní Policie žádá Poslaneckou sněmovnu o vydání dalšího poslance Věcí veřejných a o dalšího se podle tohoto článku intenzivně zajímá.

Nevím, zda hrál Bárta čistou hru, či nikoliv. Pravděpodobně ne. V naší politice ale nikdo nehraje čistou hru. A mám tendenci věřit, že ta Bártova byla přece jen čistší. Ať je to ale jakkoliv, rozhodující je něco jiného. Rozdíl v přístupu médií i orgánů činných v trestním řízení k Věcem veřejným a k ostatním politikům a stranám (třeba Drobil, Vondra, Bém) je křiklavý. V zákulisí naší politiky je někdo, koho Vít Bárta zatraceně rozzlobil. A ten někdo dokáže zařídit nejen popravu mediální, ale i tu trestní. A to je mnohem závažnější zpráva pro naši demokracii, než „půjčky“ Víta Bárty.