Boj s korupcí: očista nebo perestrojka?

Karolína Peake před týdnem zažertovala, že k tomu, aby vláda dostala jedničku za boj s korupcí, musela by se celá nechat zavřít. Jako u každého dobrého žertu, i tenhle je jen poněkud nadsazeným popisem pravdy.

Najít v naší vrcholné politice někoho, kdo se s korupcí nikdy nezapletl, je podobné, jako hledat pannu ve veřejném domě. Ne snad, že by tam nemohla být. Ale moc pravděpodobné to není a moc dlouho jí to nejspíš nevydrží.

Celý náš politický systém je už dávno nastaven tak, aby z něj byli ti čistí co nejdříve odstraněni, nebo aby se ušpinili dříve, než získají možnost o něčem rozhodovat. Volební kampaně stojí spoustu peněz, mnohem více, než kolik strany mohou získat za úspěch u voleb. Zdroje na ně je tak potřeba někde doplnit. A to znamená buď ty peníze odsát z veřejných rozpočtů (mám-li k nim již přístup), nebo je získat od donátorů. To první je špinavé od počátku, to druhé jen o chvíli později: peněz je třeba tolik, že je u nás lze získat jen od lidí, kteří sami nejsou čistí a dozajista budou brzy požadovat protislužbu.

Všechny snahy bojovat proti korupci tak naráží na stále stejný problém: jak to udělat a nenechat přitom zavřít sám sebe? Proto jsme namísto rázné očisty svědky jen zatraceně váhavé perestrojky.

Přesto změny, ke kterým v poslední době dochází, vítám, protože ten zažitý systém přece jen nabourávají. Věřím, že se se nakonec takto nastartovaný proces vymkne těm, kdo jej řídí, z rukou. Stejně jako se to stalo i s tou perestrojkou. Kéž to netrvá příliš dlouho.