Policisté proti pokutám!

Když si pročítám články a diskuze, kde český národ s chutí a elánem nadává na policisty, vidím, že nás staví v zásadě do tří pozic - flákačů (nikdy nejsme na ulici vidět, v noci spíme v autě), šikanujících (vždy buzerujeme za nesmysly) a automatů na pokuty. Dnes tedy k tomu třetímu nesmyslu…

Policie tu není od toho, aby dávala pokuty. Shodneme se na tom všichni? Doufám, že ano, alespoň všichni rozumní občané jistě ano. Policie je tu primárně od provádění úkonů v trestním řízení a zajišťování bezpečnosti občanů. Jinými slovy, máme chytat zloděje, násilníky, podvodníky a zkrátka veškerý ten zlořád, který se v naší zemi pohybuje, a snažit se dostat ho před soud s takovými podmínkami, aby byl spravedlivě potrestán. Veškeré další úkoly policie se musejí vždy tomuto hlavnímu cíli podřídit. Pardon, měly by, protože v praxi se tak neděje…

Výše uvedenou myšlenku vám odsouhlasí každý řadový policista sloužící na ulici, problém s ní mají ale lidé z vedení policie. Žádný řadový policista pokuty dávat nechce, většina z nich na ně dokonce kouká s odporem. Jistě, čas od času se najde někdo, kdo si ji zaslouží, ale takových situací je málo a choutky policejní vrchnosti by se jimi rozhodně nenasytily. Nikoho nebaví dohadování se s lidmi, vypisování bloků a zakládání pokut do systému. Všichni policisté z ulice si uvědomují, že je mnohem důležitější pohybovat se po ulicích a dohlížet na bezpečnost, zadržovat pachatele a vyhledávat  osoby v celostátním pátrání.

Vedení policie má však na  jiný názor. Zde totiž vládne statistika. A ta neúprosně drtí veškeré snahy rozumných a poctivých policistů. A tak dochází k situacím, kdy dopravní akce dostávají přednost před klasickým výkonem služby. Když potom nevidíte na ulici široko daleko žádného policistu, nebo po nahlášení nějakého trestného činu marně čekáte na místě na příjezd hlídky, je docela možné, že je to proto, že policisté provádějí mnohem "důležitější" práci v podobě kontroly rychlosti na nesmyslných úsecích.

Řadoví policisté jsou na tom ještě hůř. Kvůli čárkovému systému, popíranému, avšak stále fungujícímu a vedením vyžadujícímu systému, jsou tlačeni k vykazování co nejvyššího počtu a výše pokut. Vzpomínám na ne tak dávno zrušený útvar v Praze, kam byli zařazování noví policisté a jejichž jediným úkolem bylo celou svou dvanáctihodinovou směnu prostát v zadaném úseku a pokutovat, pokutovat, pokutovat. Na mnohých útvarech je zažitým pravidlem, pokud policista po směně neodevzdá tolik pokut, kolika by uspokojil svého vedoucího, zůstane v práci přesčas, jde zpátky na ulici a nesmí se vrátit, dokud stanovený limit nesplní. Stejně tak práce dopravní policie vesměs spočívá v udělování přesně stanoveného počtu pokut za směnu.

Mnozí policisté se snaží proti tomuto systému bojovat a poukazují na pravý účel svého povolání. Odmítají se podřizovat čárkovému systému a nadvládě statistiky a snaží se dělat svou práci tak, jak ji každý rozumný člověk chápe. Takoví pak jsou často vystavováni persekuci ze strany svých vedoucích v podobě rozhazování směn, zařazováním do dalších dopravních akcí, nevycházení vstříc u dovolené a dalších potřeb policisty a v neposlední řadě i ve finančním ohodnocení.

Nutno podotknout, že i u policie jsou zakomplexovaní jedinci, kteří se v udělování pokut vyžívají, a je to hlavní náplň jejich činnosti. Jsou to ale velmi řídké výjimky a při setkání s nimi si prosím nedělejte podle nich obrázek celé policie.

Změny k lepšímu se v nejbližší době asi nedočkáme. Systém je příliš zkostnatělý a rozumní jedinci, kteří v nejvyšších postech také jsou, se proti němu nemají šanci prosadit. Ale o tom až někdy jindy. Závěrem mohu říci, že pokud by všichni policisté plnily statistické příkazy, bylo by pokut nespočetně víc. Děkuji všem kolegům, kteří na svoji práci hledí se zdravým rozumem a empatií, a napravují tak chyby svých nadřízených. Pokud jsem alespoň trochu osvětlil, jak to u nás na ulici chodí, snad to přispěje k budoucímu vzájemnému porozumění.