Zdá se vám to jako nesmyslný titulek? Pokud je nějaké jednání v zákoně označeno jako přestupek a já se takového jednání dopustím, tak jsem se automaticky dopustil také přestupku. Zní to čistě logicky. Anebo to tak úplně není?
Pojďme se na věc podívat trochu do hloubky. Nebudu se tu bavit o možnostech jako nutná obrana, krajní nouze nebo zákonná lhůta pro projednání přestupku. To jsou věci ze zákona jasně vyplývající a každý je lehce může pochopit. Zákon však ukrývá i jinou, pro neznalé skrytou možnost, kdy jednání popsané v zákoně nemusí být přestupkem. Touto možností je materiální znak přestupku.
Skutková podstata přestupku je naplněna, pokud jsou splněny dva znaky – formální a materiální. Oba dva jsou stejně důležité a oba dva zákon k naplnění skutkové podstaty vyžaduje. Formální znak nám říká, že dané jednání musí být výslovně za přestupek označeno v nějakém zákoně. To je jasné a srozumitelné – zkrátka za přestupek je považováno jen to, co co je v zákoně napsáno. S materiálním znakem je to trochu složitější, ten nám totiž říká, že musí být dána jeho společenská škodlivost, spočívající v porušení nebo i jen ohrožení společenského zájmu. Jinými slovy, přestupkem může být jen takové jednání, které v daném případě porušuje nebo ohrožuje nějaký společenský zájem, tedy je pro společnost nějak nebezpečné. A tady je právě zakopaný pes.
Zatímco formální znak je napsaný v zákoně (každý jednotlivý přestupek je popsán), materiální znak se musí vyhodnocovat pro každou situaci zvlášť. Dáme si proto příklad: představte si situaci, kdy jedu v noci autem, někde v obci, kde třeba ani nejsou chodníky pro chodce. Je zde povolená rychlost 50 km/h, a mě naměří radar, když tuto rychlost překročím. Dopustil jsem se přestupku?
Formální znak říká, že ano – kdo překročí povolenou rychlost, dopouští se přestupku. Ale naplnění materiálního znaku v tomto případě bude více než problematické. Koho jsem vlastně ohrozil? Široko daleko nebylo žádné jiné vozidlo ani chodec. Jaký společenský zájem jsem ohrozil? Pochopitelně žádný. A tento fakt přehlíží nejen přestupci samotní, ale také správní orgány. Kdy naposledy, když jste byli řešeni za přestupek, vám správní orgán (ať už policista na ulici nebo přestupková komise na úřadě) vysvětlili, v čem spočívá materiální znak vašeho přestupku, v čem je vaše jednání společensky nebezpečné? Počítám, že nikdy.
Až vás tedy příště zastaví hlídka nebo si vás předvolají na úřad za přestupek, o kterém se budete domnívat, že jeho řešením si stát chce spíše naplnit rozpočet než se jím starat o bezpečnost občanů, zkuste důsledně vyžadovat, jakým způsobem vaše jednání naplnilo materiální znak přestupku. Policista na ulici se s tím zřejmě nebude otravovat, a buď věc nechá být, nebo vás oznámí na úřad. A paní úřednice z přestupkové komise pravděpodobně ani nebude vědět, co po ní vlastně chcete, takže přestupek odloží, nebo její rozhodnutí rozmetáte v odvolacím řízení. Bude to alespoň další malinký krůček k tomu, aby stát začal řešit takové přestupky na takových místech, kde je to skutečně zapotřebí pro bezpečnost jeho občanů.
