Zákaz předjíždění na dálnici

Ministerstvo dopravy se nedávno rozhodlo rozšířit úseky, na kterých platí zákaz předjíždění pro nákladní automobily s nejvyšší přípustnou hmotností převyšující 12 tun, a to na celkem 145 kilometrů českých dálnic. 

A Ředitelství silnic a dálnic ochotně na nové úseky umístilo příslušné přenosné dopravní značky. Většina řidičů jiných vozidel asi změnu vítá, všichni přece známe situace, kdy kamion rychlostí 86 km/h předjíždí jiný kamion jedoucí rychlostí 85 km/h. U Jihlavy předjíždění zahájí, u Velkého Meziříčí jej dokončí. S kilometrovou kolonou za sebou.

Má to snad jen jeden háček. Přenosné dopravní značky do situace na dálnicích totiž nepřinesou nic nového. Od 1. 7. 2006, tedy již téměř 14 let, existuje v zákoně o silničním provozu ustanovení: Řidič nákladního automobilu o celkové hmotnosti převyšující 3 500 kg a řidič jízdní soupravy, jejíž celková délka přesahuje 7 m, nesmí předjíždět jiné vozidlo, pokud k jeho předjetí nemá dostatečnou rychlost, takže by omezil v jízdě ostatní vozidla svou výrazně nižší rychlostí jízdy (§ 36/4 z. č. 361/2000 Sb. v akt. znění). A co znamená „neomezit“ se dočteme ve stejném zákoně: nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo (§ 2/m).

Pokud tedy jedeme na dálnici v levém pruhu a kvůli předjíždějícímu nákladnímu autu před sebou musíme byť jen ubrat plyn, jedná se ze strany řidiče nákladního automobilu o protiprávní jednání, které má stejné důsledky, jako porušení dopravní značky Zákaz předjíždění pro nákladní automobily. Tedy naplnění skutkové podstaty přestupku, za který se uloží pokuta v rozmezí 5.000 až 10.000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu od 6 měsíců do 1 roku a udělení 7 bodů.

Nabízí se tedy otázka, proč Ministerstvo dopravy, potažmo ŘSD na dálnici nové značky umísťuje. Obávám se, že za věcí nestojí nic jiného, než jejich neznalost pravidel silničního provozu. Ostatně, není to poprvé, kde se tato „erudice“ zmíněných institucí projevila. Vzpomeňme například na instalaci cedule s jakousi malůvkou a textem Střídavá jízda, zejména na dálnici D1. ŘSD se nikdy netrápilo tím, že se o dopravní značku ve skutečnosti nejedná, neboť nemá sebemenší oporu v zákoně ani ve vyhlášce o dopravních značkách. Nebo na konci roku 2015, kdy se blížil konec účinnosti vyhlášky č. 30/2001 Sb. (značka Dálnice modrá) a počátek účinnosti vyhlášky č. 294/2015 Sb. (značka Dálnice zelená). Mluvčí ŘSD tehdy do všech médií hlásal, jak musejí stihnout vyměnit všechny značky do konce roku, protože ty staré od Nového roku platit nebudou. A tak s vyplazeným jazykem značky na posledních chvíli vyměnili a nezapomněli se v médiích pochlubit, jak jsou dobří. Přitom se stačilo podívat do nové vyhlášky a hned by ŘSD zjistilo, že na výměnu značek má čas do konce roku 2025, protože ještě takovou dobu budou platit značky ze staré vyhlášky. Co ale naopak neplatilo před koncem roku 2015, byly značky z vyhlášky nové. Takže každý, kdo jel před koncem roku 2015 například po D1 rychlostí vyšší než 90 km/h (pokud již byly instalovány značky zelené), dopustil se přestupku, protože de jure na dálnici nebyl.

Zneklidňuje mne, jak někteří řidiči jezdí. Ale možná ještě víc mne znepokojuje, jaká nekompetentnost se vyskytuje ve státních institucích, zodpovědných za bezpečnost silničního provozu. Dokud v nich se situace nezmění, těžko můžeme očekávat, že se výrazně zlepší situace na českých silnicích.