Kdo za to může....

Za nehodu nemůžu, za tu může námraza. Silničáři měli sníh uklidit, já jsem v tom nevinně. Po silnici jsem jel povolených 90, za smyk tedy nemůžu. Najednou padla bílá tma, nedalo se nic dělat.

Pokud Vám podobná vysvětlení řidičů po nehodách znějí divně, pak nejspíš uvažujete správným směrem. Zejména v současné roční době lze podobné výroky slyšet ve zprávách prakticky denně. Až příliš mnoho řidičů si z nějakých zvláštních důvodů myslí, že jejich jízdní styl může být stále stejný a je na vnějších podmínkách, aby se jim přizpůsobily. Je to vidět na první pohled. Začne pršet, sněžit, anebo se na silnici vyskytne námraza, a spousta řidičů, místo aby zpomalili a nejen rychlost, ale celý svůj jízdní styl přizpůsobili novým podmínkám, jede dál jako by byl krásný letní slunečný den.

Ostatně i titulky v novinách většinou řidiče jen utvrzují v názoru, že na vině je vždycky někdo jiný. „Mlha si dnes ráno vyžádala tři lidské životy“. Ne, ty si nevyžádala mlha, ale řidiči, kteří se chovali, jako by žádná mlha nebyla.

Jako bývalý automobilový soutěžní jezdec mám za sebou i nějaké to vítězství v rallye, která se jela většinou na sněhu. Najety dva miliony a třicet let praxe v přípravě řidičů. Když mně na sněhu předjíždí řidič rychlostí, kterou bych si nikdy nedovolil jet, kladu si otázku, kde on vzal dovednosti a zkušenosti, že si troufne jet takovou rychlostí?

Slyšel jsem mnoho řidičů vyprávět, co všechno bylo příčinou jejich dopravní nehody. Jen zcela výjimečně to byla jejich jezdecká chyba. Podle toho to vypadá, že existuje asi třicetkrát víc obětí nehod, než jejich viníků. Zřejmě tedy existuje nějaká nadpřirozená síla, která zaviní nehodu a pak zmizí, jinak si to neumím vysvětlit.

Skromnost a pokora je životní filosofií těch, kteří něco dokázali. Ale na silnici by měla být životní filosofií všech.

Robert Kotál

Dopravní akademie a.s.