Celosvětová hospodářská krize se pomalu ale jistě začíná týkat každého z nás. Zatímco ještě před několika měsíci, konkrétně v říjnu, jsme byli premiérem Topolánkem a ministrem financí Kalouskem ujišťováni, že České republice krize v žádném případě nehrozí, že jsme ostrůvkem v moři nejistoty, dnes už to taková legrace není. Vláda po bezmála třech měsících zjistila, že se nám krize nevyhne. Nezaměstnanost roste skoro raketovým tempem, v lednu přišlo o práci bezmála 50 tisíc lidí, továrny zastavují své provozy, firmy krachují. A jisté je dnes jen jedno - lepší to hned tak nebude.
Česká strana sociálně demokratická představila svůj plán na řešení krize už na přelomu září a října minulého roku. Naši ekonomičtí odborníci, včetně lídra kandidátky do Evropského parlamentu Jiřího Havla, bedlivě sledovali reakce okolních států, ale i těch „přespolních", jako například USA, aby zjistili, jak rozsáhlá krize vlastně je. Sepsali jsme 52 bodů, které měly české ekonomice pomoci krizi alespoň částečně zvládnout. Vláda a její NERV dnes neumí nic jiného, než tyto naše návrhy buď kritizovat nebo z nich „opisovat".
Já osobně jsem se nestačil názorům české vlády na krizi divit. Dokonce i dlouho předtím, než vláda přišla na to, že krize není jen papírový tygr, jsem ve své poslanecké kanceláři slyšel od občanů, že se krize obávají, že je jisté, že nás to nemůže minout. I mnozí občané tedy věděli, že krizi není možné podceňovat. O to podivnější je přístup naší vlády k tomuto globálnímu problému. Vláda, to by měla být instituce, jejíž názory by se měly opírat o názory odborníků ze všech možných oborů. Cožpak nemá pan Topolánek ve svém úřadě jediného ekonoma, který by mu řekl, že se ve svých názorech plete? Jak je možné, že občané byli předvídavější nežli naše vláda? Jak je možné, že vláda neudělala nic proto, aby ochránila své občany? S plnou odpovědností říkám: pokud by byla ve vládě ČSSD, toto by se nikdy stát nemohlo.
Kandidátky do Evropského parlamentu se projednávaly víceméně v době, kdy už se mnoho států světa krizi naplno věnovaly. Velmi aktivní v tomto směru byla také Strana evropských socialistů (PES), se kterou ČSSD pojí velmi dobré a dlouhodobé vztahy. Většina sociálně demokratických stran v Evropě se ke krizi stavěla od počátku velmi zodpovědně a nezanechala nic náhodě. Každý z vás jistě ví, jaká je situace v českém Parlamentu, zejména tedy v Poslanecké sněmovně. Vláda si zajistila většinu velmi pochybným způsobem, kdy se dva původně poslanci ČSSD znenadání, po dlouholetém členství ve straně, obrátili na druhou stranu a hlasovali pro důvěru vládě Mirka Topolánka. Bylo a stále mi je z tohoto postupu mých bývalých kolegů zle. A stejně zle mi je i z vládní koalice. Pokud chce někdo pracovat pro lidi, český parlament v současné době není úplně dobrým místem. I proto jsem přijal nabídku stát se šestkou na volební kandidátce strany při volbách do Evropského parlamanentu. Chci pracovat pro lidi...a jak jsem nazval tento článek, myslím, že z Bruselu zmůžu víc.
