ACTA ad acta – tři důvody

Evropský parlament dne 4. července 2012 definitivně odmítnul smlouvu ACTA. Proti ní hlasovalo 478 poslanců, 39 jich bylo pro a 165 se hlasování zdrželo. V Evropské unii tak smlouva nemůže vstoupit v platnost. Tolik překvapivě stručná zpráva z tisku. S pobaveným úsměvem pomiňme, jak „vznešeným“ mlčením se v tomto případě zahalili čeští euroskeptici, kteří jinak nenechají na Evropském parlamentu nit suchou, a zkusme se podívat na věc trochu detailněji.

Europoslanci ACTA razantně odmítli.nrc.nl

Předně - porušování autorských práv vidí Evropská unie jako závažný problém, proti kterému je nutné bojovat. Vyhrát se to nedá, vzdát také ne, jak říkával Jan Werich. Pro vzdělanostní ekonomiky se jedná o bolestivou záležitost zejména v oblasti vědy a výzkumu. Poměrně nepříjemné je též kopírování známých značek, a až třetí v pořadí je to, o čem je paradoxně slyšet nejvíce – tedy problematika hudebních a filmových děl.

Tady musím připojit osobní postřeh – pokud například Angelina Jolie dostala v roce 2007 za roli ve  filmu Beowulf DOPŘEDU zaplaceno 8 milionů USD, příliš mne nedojímají krokodýlí slzy producentů vyprávějících o tom, jak příslušné společnosti hrozí bankrot díky internetu a sdílení. Tím samozřejmě nehájím „stahovače“, jenom upozorňuji na to, že jejich společenská nebezpečnost obvykle není taková, jak pravidelně z Hollywoodu slýcháme.

Oproti tomu kopírování patentů představuje bezesporu daleko závažnější problém, díky kterému považuji - a většina mých kolegů také - smlouvu tohoto typu za nutnou. Proč tedy Europarlament tak radikálně odmítnul dohodu ACTA?

Za prvé proto, že europoslanci (a před nimi například Obamova administrativa či australská vláda) byli fakticky postaveni před hotovou věc ve stylu: „Tady máte text dohody, tady prosím podepsat“. Návrh samotný je dílem lobbyistů a právníků privátních korporací, jednání o něm proběhla v zákulisí a celospolečenská debata neproběhla pro jistotu vůbec. Takto pojatá dohoda musela v parlamentu složeném ze 754 poslanců z 27 zemí zastupujících celé politické spektrum zákonitě narazit. Já osobně bych pro takto prezentovaný návrh nehlasoval ani v případě, že bych s jeho obsahem vnitřně souhlasil, protože by šlo o zcela zásadní průlom v rozhodování evropských poslanců.

Druhým důvodem jsou právní principy. Zde došlo ke kolizi – ochrana soukromí osobnosti, svoboda slova a presumpce neviny je ve střetu s ochranou takto pojatých autorských práv. Některé návrhy ACTA například obsahovaly opatření, která by nutila poskytovatele internetového připojení dávat bez úředního příkazu informace o lidech podezřelých z porušování autorských práv nebo by omezovala internetové prohlížeče. Stejně tak ACTA umožňovala další eskalaci prohlídek na hranicích. Otázka tedy zněla: „Je v pořádku, aby byl právní princip ochrany autorských práv nadřazen právnímu principu presumpce neviny?“ Europoslanci – na rozdíl od americké vlády – rozhodli, že to v pořádku není.

Důvodem třetím je pak nadkritické množství mimořádně vágních formulací v textu dohody. Odborně řečeno, jsou slovní spojení jako: „náležitá ochrana“, „vůči straně nebo v případě potřeby třetí straně“, „relevantních informací“ takzvaná relativně abstraktní hypotéza umožňující příjemci normy její volnější výklad. Řečeno laicky, ACTA by si mohl vykládat kdekdo, ne snad naprosto libovolným způsobem, ale minimálně několika způsoby.

Co se týká ochrany autorských práv, jsme nyní opět v bodě nula, v okamžiku před vznikem ACTA. Nová dohoda by přitom měla vzniknout standardní cestou tady v Europarlamentu a provázet by ji měla celoevropská diskuse. V ní by přitom měly korporace hrát nikoliv roli navrhovatele a moderátora v jedné osobě, jako tomu bylo v případě ACTA, ale jen jednoho z účastníků celého procesu. Budeme se snažit, aby byla tato změna ku prospěchu, jak autorských práv, tak i svobody jednotlivce.