Potraviny na pranýři

Nekvalitní potraviny jsou jedním z nejžhavějších témat poslední doby a národ se nejen baví při sledování pořadů pánů Pohlereicha a Vaňka, ale čím dál více se zajímá o to, co je na talíři. I čím dál více obchodníků začíná chápat souvislost kvality a konkurenční výhody a farmářské prodejny tak vznikají jako houby po dešti. To všechno jsou bezesporu vynikající zprávy. Znamená to však, že můžeme poučovat Evropu?

 Jakkoliv totiž před lidmi, kteří se – stejně jako Zdeněk Pohlreich – snaží šířit osvětu smekám, a stejně tak obdivuji i legislativce, kteří se snaží dát celé věci kvalitnější rámec, je nutné nahlas říci, že oni vyhrávají bitvu, která je na západ od Rozvadova dávno vybojována a odtroubena – a nebo k ní často dokonce ani nedošlo.

 Ve Francii, Německu či Belgii totiž nedeformovalo podnikatelské prostředí ani 40 let vlády jedné strany, ani 10 až 15 let „tržního Klondajku“, kde se mezi slovy „podnikání“ a „odrbávání zákazníků“ mohlo klást rovnítko. To, co  se v některých českých firmách považuje za běžné, by tam ani nikoho nenapadlo. Už jste někdy v cizině viděli například v našich řetězcích tolik oblíbený prodej shnilého ovoce?

 Ano, aféra s koňským masem zasáhla skutečně celou Evropu. Nejednalo se však o nějakou ustálenou praxi, ale o kriminální aktivity formou organizovaného zločinu. Ty tu byly, jsou, a bohužel také budou. Nešlo ale o chybu systému. Ten – jakmile byl podvod odhalen – razantně zakročil. Račte si to prosím porovnat s pančováním alkoholu (což je de iure to samé, tedy pokoutní výroba potravin z jiných než deklarovaných nebo dokonce oficiálně schválených surovin).

 Zatímco na západě se „konina“ okamžitě stala tématem číslo jedna, v "kauze metanol" u nás začaly úřady jednat sice neméně razantně, ale až s křížkem po funuse. Bohužel nikoliv obrazně, ale doslova. Investigativní novináři přitom o pančování alkoholu psali dlouhá léta.

 Ne – tím vším nechci planě kritizovat. Tím chci říci, že naše obchodní inspekce a další kontrolní orgány jsou takové, jako naši výrobci potravin, novináři i lidé. Tedy Evropané, kteří jsou den od dne čím dál důležitější a přirozenější součástí rodiny nejvyspělejších států na světě, ale na to, abychom mohli své sousedy poučovat, to pořád ještě není.

 A bohužel poslední celoevropská iniciativa našeho ministerstva zemědělství o ničem jiném než o poučování zbytku Evropy nebyla.

 Mám na mysli především absenci dialogu mezi zainteresovanými subjekty, nekoncepčnost, a již tradičně horkou jehlu, se kterou je nejen projekt na celoevropský portál závadných potravin ale celý nový návrh potravinového zákona připraven..

 Mám proto jiný návrh – co takhle zatím zajistit dodržování stávajících zákonů, a pak teprve doladit naše standardy s Evropskými? A až se podaří i to, můžeme se konečně i my blýsknout nějakou vlastní iniciativou. Jsem přesvědčen, že jsme toho schopni.