Odposlechy - téma, citované v posledních letech prakticky každý den. Současná koaliční vláda se postavila na barikádu ochránců národa proti nadbytečným odposlechům a jejich zneužívání. Na jedné straně tvrdí, že se za vlád sociálních demokratů neúměrně zvýšil počet prováděných odposlechů, na straně druhé se však můžeme z úst jejich senátora Oberfalzera dočíst, že ví kde a za kolik je odposlech možné koupit, ... (MF Dnes 11.2.2009) - pane senátore, mohl bych Vás požádat, zda byste tyto svoje informace mohl konkretizovat?
Jak se však snaha ODS odráží v reálném životě? Jak se ve skutečnosti podařilo snížit počty prováděných odposlechů? Poslední oficiální údaje obsahuje Analýza úkonů dle § 88 odst. 1, 3 ... za rok 2007 vydaná Policejním prezidiem ČR. Všichni, kdo z této analýzy doposud čerpali se spokojili s oficiálním tvrzením, že v roce 2007 provedla Policie ČR kolem 5.000 odposlechů. Skutečnost se však od tohoto tvrzení odlišuje - samotná Policie ČR provedla v roce 2007 odposlech 5.491 linek s počtem odposlouchávaných osob 3.343. Dalších 143 odposlechů pak provedla Inspekce MV. Uvedené počty bychom mohli považovat za potvrzení slov ministra vnitra. Je však třeba poctivě připomenout, kdo další může v ČR provádět odposlech a jaký je vývoj u těchto subjektů.
Ministerstvo financí - celní správa (Informace o činnosti Celní správy České republiky, 2007 a výše uvedená Analýza úkonů ...) - Celní správa založila v roce 2007 683 trestních spisů, které obsahovaly podezření ze spáchání 766 trestních činů. V tomto roce bylo 468 trestních spisů odloženo. K tomuto počtu trestních spisů provedly orgány Celní správy 1.809 odposlechů!!!
Toto však zdaleka nejsou všechny subjekty, které v ČR mohou provádět odposlech: Vojenská policie, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Státní zastupitelství. Ano, toto všechno jsou subjekty, které Vám mohou v určitých případech zasahovat do Vašeho života. Jedním z velkých bojovníků proti nadužívání odposlechů je současný ministr spravedlnosti Pospíšil, který zastává názor, že je třeba informovat subjekty, které byly neoprávněně odposlouchávány, případně je i odškodnit., zároveň pan ministr tvrdí, že je třeba provádět odposlech pouze v nejnutnějších případech. Tento ministr řídí a kontroluje soudy a státní zastupitelství. Jak si však máme vysvětlit tvrzení zprávy Policejního prezidia, že: „...Ani soudy, ani státní zastupitelství nedisponují konkrétními statistickými údaji o počtech navrhovaných, nařízených a realizovaných odposlechů, tyto údaje by bylo třeba velmi komplikovaně zjišťovat..." Není to v příkrém rozporu s oficiálními názory pana ministra? Je z tohoto sdělení jasné, že má pan ministr používání odposlechů ve svém rezortu pod kontrolou a že nemůže docházet ke zneužívání odposlechů? Dokážete si dále představit situaci, kdy uživatelům anonymních karet operátorů dojde SMS s textem: „Vážený pane, Vaše telefonní číslo bylo od června 2007 do listopadu 2007 odposloucháváno. Odposlechem se nezjistili žádné skutečnosti, které by nás opravňovaly vznést proti Vaší osobě jakékoliv obvinění. Dostavte se prosím na kteroukoli služebnu Policie ČR, abychom se Vám mohli omluvit a případně se dohodnout na výši a způsobu úhrady za újmu, kterou jsme Vám způsobili." Není to trochu absurdní? A můžeme se odněkud dozvědět, kolik odposlechů bylo pro bezdůvodnost zamítnuto? Toto se nikde nedočteme a nemáme tak šanci posoudit, zda se státní zástupci opravdu zabývají komu a proč odposlech povolit a komu nikoliv.
A co další subjekty? Jaké zde fungují informační a kontrolní mechanismy? (např. BIS a ÚZSI). Tyto organizace nikdy žádné oficiální statistiky nevydávaly. Navíc můžeme v posledním roce pozorovat výrazný nárůst spolupráce zejména mezi BIS, Celní správou a Policií ČR. Nabízí se odpověď - konečně, vždyť tak to má být - ale není možné náhodou tento nárůst spolupráce vysvětlit i tvrzením, že Policie musí počty odposlechů snižovat, protože je pod dohledem Poslanecké sněmovny a novinářů a je třeba informace získávat jiným způsobem? Tuto domněnku potvrzují i občasné události ze soudních síní, kdy někteří soudci začínají vylučovat důkazy pro jejich nezákonné zajištění. Tímto mám na mysli zejména to, že např. Vojenské obranné zpravodajství provádělo odposlech při kterém se dozvědělo i skutečnosti, které s předmětem jejich zjišťování nesouvisely a tyto skutečnosti byly poskytnuty Policii ČR. Důvodem pro vyloučení bylo dle Ústavního soudu to, že tyto odposlechy byly prováděny v rámci jiného zákonného rámce a nikoliv za účelem opatření důkazu v rámci trestního řízení. Pokud by tomu tak skutečně bylo, byl bych pro okamžitou demisi všech, kteří tyto resorty řídí.
Z výše uvedeného je jasně patrné, že nejsme schopni odpovědně říci, zda se počet odposlechů snižuje či zvyšuje. Jen o to, že současná vláda dělá vše pro to, aby nás přesvědčili, že se snižuje. Můj osobní názor je, že pokud se počet odposlechů nezvyšuje, pak se určitě ani nesnižuje.
Závěrem mi dovolte vyjádřit i své stanovisko k novele zákona, která novinářům zakazuje zveřejňování policejních odposlechů. I když jsem tomuto hlasování z pracovních důvodů nemohl být přítomen, hlasoval bych pro tento zákon. Ne proto, že bych chtěl trestat novináře nebo že nechci, aby veřejnost byla informována o poklescích politiků, policistů nebo ostatních významných lidí. Opravdu ne. Raději bych viděl potrestané nezodpovědné státní zástupce, kteří povolí jakýkoliv odposlech, zkorumpované policisty, kteří s nimi obchodují, odvolané politiky a nikoliv potrestané novináře. Mám však za to, že jen toto řešení účinně ochrání práva nevinných (a bohužel i vinných) ale v chaosu, který v ČR v odposleších panuje, nelze postupovat jinak, než se vrátit k úplnému začátku a začít budovat - kdy a za jakých podmínek odposlech povolíme, jak jej budeme vyhodnocovat a chránit, jak úniky trestat a případně kdy a za jakých podmínek zveřejňovat. Pokud bude tento systém nastaven, nikdy pro zákaz zveřejňování odposlechů nezvednu ruku.
