Milovníci vepřového si v minulých dnech znepokojeně přečetli, že jejich oblíbená pochoutka od ledna příštího roku pořádně zdraží – minimálně o 10%, ale klidně i o polovinu. Může za to (jak jinak) zlá EU, která prý šikanuje chovatele prasat nesmyslnými směrnicemi o míčích v kotci, které (tedy ty kotce) musí být navíc větší. A chudáku chovateli nezbývá, než přenést náklady na zákazníky. Tolik zpráva z tisku doplněná o internetové komentáře.
Ve skutečnosti je všechno jinak. Skoro stejně, jako „zaručená“ zpráva z letošního ledna, podle které budou napříště kvůli EU pod pokutou 300.000 korun zakázány v Čechách domácí zabíjačky. Co na tom, že EU nic takového nezakazuje, výše pokuty je nesmysl, a že údajně nová pravidla pro zabijačky platí v ČR už od roku 1961?!?
Anton Pohlmann ve svém království - to za ním jsou klece pro chov slepic. Zejména takoví "zemědělci" byli příčinou legislativní činnosti EU. brainerddispatch.com
Zmíněná směrnice EU týkající se chovu prasat platí od roku 2008 a zavazuje velkochovy vepřů (rozhodně ne domácí chlívky), aby po pěti letech, tedy od roku 2013, plnily určité podmínky. Například se zde píše: „Podlahy musí být hladké, avšak nikoliv kluzké, aby se předešlo poranění prasat…“ či „Všechna prasata musí být krmena alespoň jednou denně…“ nebo také „Všechna prasata starší než dva týdny musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody…“. Jde tedy o vesměs o pravidla, se kterými snad nikdo nemůže nesouhlasit či polemizovat.
Považuje-li někdo výše uvedené principy péče o zvířata za přirozené, je třeba vědět, že kromě pečlivých chovatelů a zemědělských velkovýrobců podnikají v oboru takoví lidé, jako byl třeba Němec Anton Pohlmann, přezdívaný „Slepičí Hitler“. Tento „podnikatel v zemědělství“ choval na svých velkofarmách slepice natolik brutálním způsobem, že byl v Německu dokonce odsouzen za týrání zvířat a dostal doživotní zákaz chovu nejen slepic, ale veškerého hospodářského zvířectva. Pohlmann byl ale natolik vynalézavý, že když nemohl svoje příšerné metody uplatňovat v jedné zemi, našel mezery v zákonech země jiné. Svoje velkochovy tak stěhoval podle toho, kde právě byly zákony na ochranu zvířat benevolentnější. A právě tomu chce EU učinit přítrž.
Nejde jen o samotná zvířata. Způsob „chovu“ se samozřejmě projeví i na kvalitě masa. Všude se mluví o zdravotně závadných potravinách, a zvířecí stres je jeden z nejvýznamnějších faktorů, který dělá maso mimořádně nezdravé. Jen člověk zcela mimo realitu si může myslet, že prase, které má k dispozici 0,5 metru čtverečního, nikdy nevidělo slunce a za celý svůj krátký život ochutnalo jen granulát, bude mít tu samou chuť a kvalitu, jako babiččin pašík.
Kdybych měl popsat směrnici EU z roku 2008 maximálně laicky, řekl bych, že jejím cílem je to, aby byla prasata chována v podmínkách, které alespoň vzdáleně připomínají přirozené prostředí. Aby nebyla namačkaná na sebe a aby byla v menších a hlavně stálých skupinách. Nikdo přitom nemluví o ekofarmách – takové podmínky lze vytvořit i ve velkochovu. Jen si to chce uvědomit, že nepracuji s biologickým materiálem, ale s živými tvory, kteří – ač končí na talíři – také něco cítí.
Mimochodem, na podporu chovu prasat podle nových předpisů dostali čeští zemědělci jen loni od českého státu dotace 325 milionů korun. Křik části z nich, že budou muset kvůli pět let starým pravidlům EU zdražit vepřové, podle mne jenom potvrzuje, že i mezi nimi jsou lidé, které nezajímá férový výdělek produkcí kvalitního masa, ale jakákoli cesta vedoucí k zisku bez ohledu na okolnosti. A právě kvůli nim je dobře, že obecně platná evropská směrnice pro chov hospodářských zvířat vůbec vznikla.
My Evropané bychom si zkrátka měli uvědomit, že pokud jsou nám odporné klece s kočkami a psy určenými na kuchyňský stůl v některých zemích, stejně by nám měly být odporné i příliš stísněné a nevyhovující „výrobní haly“ pro prasata či slepice. Kvalita jídla určuje naše vlastní zdraví a tak nejde jen o etický problém, ale o celý způsob našeho života. Možná, že začátkem příštího roku se ceny vepřového opravdu podobně jako u vajec podaří spekulacemi vyšroubovat nahoru, a pak se stejně jako u vajec zase vrátí na předcházející úroveň. Důležitější ale je, že celkově se úroveň našeho života posune o kus dál, či vlastně zpátky k tomu, jak se kdysi prasata chovala.
A jak je to s těmi míči? Samozřejmě, že směrnice o míčích vůbec nehovoří, jen o jakémkoli manipulovatelném předmětu, třeba kusu dřeva, který prasatům umožňuje, aby lépe posilovala své zdraví a imunitu. Tedy i zdraví a imunitu nás všech, vyznavačů dobrého vepřového s knedlíkem a se zelím.
