Radek Sárközi na cestě lží

Proč ten, kdo mluví za několik tisíc učitelů a desítky ředitelů škol a kdo si pro sebe tuneluje nálepku „prezident pedagogické komory“, není důvěryhodná osoba? Protože lháři nikdo nevěří a Radka Sárköziho jeho lži dohánějí…

Jako blogger, který se snaží mapovat české pedagogické prostředí, nutně narážím na stejná jména, stejné organizace, stejné instituce. Některá se v mých úvahách objevují zřídka, jiná častěji. Už dlouho před stávkou jsem se věnoval spolku Pedagogická komora a jejímu „prezidentovi“, Radku Sárközimu. Jemu se negativní pozornost nelíbí, a protože má volného času dost, doslova bombarduje svět sociálních sítí svými příspěvky a často i útoky. Když vyšla analýza jeho omylů na webu manipulátoři.cz, vyzval své věrné a několik čelných představitelů jeho falešné Pedagogické komory pak zaspamovali diskuzi. Administrátora webu to nakonec vedlo k názoru, že se „chovají jako sekta“. 

Další část masky byla odkryta stávkou učitelů. Proč vlastně učitelé stávkovali? Jako jeden ze dvou organizátorů, „prezident“ spolku Pedagogická komora Radek Sárközi o tom napsal článek. Tam se čtenář překvapeně dozví, že se nestávkovalo o odmítnutí „8% + 2%“ (jak to vyhlásily odbory), ani o snížení 15% na 10% (jak to pojali někteří učitelé samovolně), ale o „učitelé stávkovali především za kvalitní školství, lepší podmínky pro vzdělávání a budoucnost této země.“ Krásná slova! Ovšem na transparentech je nikdo neměl, na školách nevisely… myslíte si, že kdyby se stávkovalo za tyto velké věci, byla by účast škol pouhých 10%? Vypadá to, že si Radek Sárközi vymýšlí. Naštěstí víme, k čemu byla stávka jemu osobně. Sám o tom napsal (13. listopadu 2019 21:49): „Díky stávce jsem mohl vystoupit v DVTV s Danielou Drtinovou o uvést na pravou míru nesmysly, které tam mlel Robert Čapek. To byl její významný přínos!“

Přínos stávky není tedy „budoucnost této země“, ale Radek Sárközi v DVTV (a dalších médiích). Podívejme se tedy, jaké „silné“ myšlenky tam vyslovil. Je ale jen pro silné povahy sledovat někoho tak upjatě komunikujícího, jako je Radek. Na začátku rozhovoru prohlásí stávku, které se zúčastnilo jen desetina škol, za velice úspěšnou. Nu což, přece byl spoluorganizátorem a několikrát už ukázal, že jeho sebereflexe je nulová. Zmateně vysvětloval, že školy sice nestávkovaly, ale prý daly prohlášení na „fejsbůk“ – takové on do STÁVKY započítává. Učitelé v jeho představách jsou asi padlí na hlavu, nevědí, že stávka znamená nejít do práce, prostě nepracovat. Takže jim lze uznat za stávku vše: nalepení papíru na dveře, poslaný mail, hezkou myšlenku. Ale k rozhovoru: dlouho slyšíme Radkův nepříjemně zajíkavý hlas hovořit o penězích, procentech a zase penězích, což je stejně zajímavé, jako závod žab v kuňkání. Tento nelibý přednes je doplněn nemilým zvykem nedívat se na paní redaktorku, se kterou hovoří, ale civět všude možně do koutů studia. Tak nějak to dělají našprtané studentky, když v hlavě loví, co se naučily zpaměti. Na to, s jakou chutí se Radek S. cpe do médií, je velmi mizerný komunikátor. Možná by mu měl někdo vysvětlit, že ne nadarmo existuje pozice „tiskový mluvčí“.  Zajímavější se rozhovor stane, když Radek hovoří o polské stávce učitelů. Celý září, když říká, jak polské učitele podporovali rodiče, jak se jim skládali do fondů a nosili stejné transparenty. Je to směšné, pokud víte, jak se o rodičích mluví na uzavřeném Facebooku Radkovy falešné Pedagogické komory. Když tam Radek Sárközi napíše, že stávku „zopakují v prosinci“, členové komory se dohadují, že „leden by byl lepší, protože nebude uzavřená klasifikace“. Ale nakonec vítězí Radkův názor, „že prosinec je lepší, protože rodiče už nemají dovolené“. Sárközi nemyslí na rodiče jako na spojence, ale spekuluje, jak to udělat, aby stávka rodiče nejvíce bolela! A stejně tak i funkcionářka jeho komory Jana Karvaiová. Ta otevřeně píše: „Stávka je nátlaková akce a vždy budou ti, co na ni doplatí. Nepojedou do práce, nenakoupí si, bude jim odložena plánovaná operace, neodletí na dovolenou… co je nám po tom.“ Takže Radek S. se v médiích staví do role partnera rodičů, zatímco politika Komory je jiná, úplně opačná.

Neslavný vrchol rozhovoru přichází vzápětí. Proč mají učitelé malou podporu veřejnosti? Podle Radka je to díky negativní kampani „učíte jako v 18. století, učíte jako za Marie Terezie“ a na dotaz Daniely Drtinové: „A není to tak, místy?“ Radek odpovídá: „Není to vůbec pravda!“ A pokračuje přímo totální pitomostí (cituji doslova): „Školy se zásadně proměnily. Existuje spousta alternativních škol. Vybaveny technikou jsou školy, moderní. Využívá se internet.“ Ano, neklame vás sluch. To jsou tři znaky moderní proměny českých škol podle Sárköziho: alternativní školy (které vznikají zejména jako důsledek mizerného veřejného školství a jsou početně nevýznamné), technika (v českých školách ovšem většinou jen taková, která podporuje frontální výuku), internet (který se ve výuce používá minimálně a je vlastně protipólem školního vzdělávání). Následně si Radek vylévá svou nevraživost k EDUin, jmenovitě Kartousovi a Feřtekovi, které mimochodem opakovaně v diskuzích na sociálních sítích stále napadá svým nezaměnitelným kádrovacím způsobem („elektromechanik Feřtek“ apod.).

Když jsme u vzdělání a povolání komentátorů našeho školství, která Radek Sárközi nestále zpochybňuje, je tu jeden fakt. Na webu jeho falešné Pedagogické komory, se můžeme dočíst, že členem PK se může stát každý, kdo splňuje podmínku: je kvalifikovaný pedagogický pracovník: učitel, pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér, metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně, vedoucí pedagogický pracovník. Čili jeden člen Pedagogické komory napsal: „kdyby si členové Pedagogické komory za svého představitele zvolili třeba současného strojvedoucího, který má trenérské zkoušky a před pěti léty ve volném čase trénoval žáky na vesnici kopanou, tak je to naprosto v souladu s jejími stanovami“. Michal Kaderka, sám učitel a odborník na mediální výchovu, jako odpověď napsal: „Z vašeho uvedeného výčtu pan Sárközi není učitel, pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér, metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně, nebo třeba vedoucí pedagogický pracovník. Není ničím z toho. Je oním strojvedoucím, který jen žehrá proti jiným strojvedoucím a dělá ze sebe pedagogického pracovníka. Nejen že žehrá proti jiným strojvedoucím, ale staví se proti ostatním učitelům z pozice učitele a nepřizná, že je jen strojvedoucím. To je chucpe. Rozumíte tomu pokrytectví? Pedagogická komora jakožto stavovská organizace ze zákona neexistuje. Je to stejné, jako byste založil spolek „Redakce Česká škola“ a dal jste si titul „šéfredaktor“. A vydával byste se na novinářských konferencích za šéfredaktora odborného portálu... Vám to nepřipadá padlé na hlavu? Ani na chvíli nepochybujete o tom, že cesta lži je správná?“ Tolik malá Kaderkova analýza.

Pouť Radka Sárköziho českým pedagogickým světem je vskutku cesta lži a mlžení. Některé, třeba o výsledcích stávky nebo počtu členů jeho komory, mu projdou. Jiná tvrzení, třeba o tom, že jeho web „má přes milion shlédnutí“, si musíte uvést do pravého světla. Můžeme třeba udělat malý propočet. Moje stránky (robertcapek.cz) mají za rok 60.000 návštěv, přes 100 000 zobrazení stránek a jsou v České republice na pozici 66,570. Stránky, o kterých hovoří RS (ctenarska-gramotnost.cz), jsou na pozici 70,083, čísla by tedy měly být o něco nižší. Takže se například můžeme zeptat: kolik let by musely být stránky v provozu, aby nasbíraly „milion shlédnutí“? Pokud je myšleno zobrazení stránek, stačí deset let a je to. Nu a vida, tento jeho web je tu od roku 2010. A to je přesně typický Sárközi: snaží se ohromit „milionem“, ale ve skutečnosti jsou to běžná čísla normálního webu. To, co se nedozvíte, je fakt, že tento web je prakticky mrtvý, protože poslední příspěvky jsou dva roky staré. To, co Sárközi také neřekne, je to, že jeho weby www.ctenarska-gramotnost.cz a www.sotkoviny.cz byly pořízeny jako součást evropského grantu (ve výši 15 120 805 Kč). Ty prostředky čerpal Sárközi jako předseda Abeceda, o.s. Jenom si na to vzpomeňte, až zase bude dštít síru na „čerpače evropských dotací“ nebo neziskovky. Až bude zase žertovat, že „neziskovky radí, jak by to dělaly, kdyby to uměly…“ nebo psát, že „Feřtek… před lety spoluzaložil neziskovku Eduin s aktuálním ročním rozpočtem více než 7 milionů korun“. Sárközi sám však měl na založení dvou webů, soutěž školních časopisů, vytvoření tří CD-ROMů a několika dalších směšných maličkostí (naprosto neporovnatelných s rozsáhlou agendou Eduinu) v letech 2010 – 2012 roční rozpočet přes 5 milionů. To jsou mi ale paradoxy! Takže Sárköziho větu o Feřtekovi: „Před lety spoluzaložil neziskovku Eduin s aktuálním ročním rozpočtem více než 7 milionů korun, kde je předsedou správní rady a kde si pro sebe vymyslel funkci „odborný konzultant“, aby vypadal důležitě“ lze parafrázovat třeba takto o samotném Sárközim: Před lety spoluzaložil neziskovku Abeceda s ročním rozpočtem více než 5 milionů korun, kde je statutárním zástupcem a kde si pro sebe vyhradil funkci „projektový manažer“, aby vypadal důležitě. 

Jakmile se však Sárköziho lži dotknou konkrétních lidí, může narazit. Byl jsem pozván do DVTV k rozhovoru s Danielou Drtinovou několik dní před Sárközim. Byl veden přátelsky a korektně, viditelně ve větším souladu než její pozdější s Radkem S. Úplně stejně vypadala i naše komunikace po něm. Daniela Drtinová je profesionál, ale také se snaží navodit přátelskou atmosféru, aby své hosty zbavila nervozity. Stejně jako její štáb je lidsky vstřícná a velmi milá. Byl jsem nepříjemně konsternován, když Radek Sárközi napsal na webu Pedagogické info: „Mimochodem, paní redaktorka mi řekla, že je pan Čapek velmi nepříjemný člověk a že ho moc nemusí... V tomto jí dávám zapravdu.“ Moje empatie, stejně jako mínění o profesionalitě paní Drtinové mi říkaly, že to je evidentní nepravda, ale chtěl jsem mít jistotu. Poslal jsem tedy toto tvrzení produkci DVTV a výsledkem byl okamžitý telefonický rozhovor s paní Drtinovou, která byla nepříjemně překvapena. Potvrdila mi, že to byla lež a bylo odhodlána se k věci postavit čelem a Sárköziho konfrontovat. Napsala přímo i Sárközimu, kde mj. uvedla: „Důrazně se ohrazuji proti tomu, co šíříte na sociálních sítích. Je to lež a žádám vás, abyste to uvedl na pravou míru… To, že pana Čapka „nemusíte“, zaznělo od vás! Asi jste si neuvědomil, že náš rozhovor, i ten vedený mimo kameru, jde do zvukové režie… Vaše jednání mě i DVTV poškozuje a považuji je za neomluvitelné a neprofesionální.“

Radek Sárközi se žádné lži neštítí, lhát je jeho přirozenost a bude to dělat stále, i z malicherných pohnutek. Možná se diví, proč není pro nikoho partner pro jednání – ale tohle je jeden z důvodů. Nelze mu věřit. Lže ve svůj prospěch a lež klidně vloží i do úst druhých. Nebo jim dokonce podstrčí to, co řekl on sám! To je jednání nevyspělého dítěte, ne někoho, kdo vede učitelskou organizaci. Nebezpečné na tom je, že téměř nikdy není a nebude k dispozici záznam „ze zvukové režie“, který by ho usvědčil. Věřit mu ale nemůžete. Kdyby v tom byl sám za sebe, je to jen smutný příběh. Ale pokud reprezentuje dva nebo i tři tisíce učitelů a ještě si osobuje právo mluvit „za všechny“, je to tragédie. Vždyť členové jeho komory jsou učitelé nebo ředitelé škol – pro ně takové chování není varováním? Je to ta pravá osoba, kterou chtějí mít v čele? Pokud ano, je to další ze smutných obrázků našeho školství. Pokud nechtějí, mají smůlu. Hlasování a volby falešné pedagogické komory jsou elektronické (žádný kongres ani nic podobného se nekoná) a hádejte, kdo je vyhodnocuje…