Kauza čtyřka

Tak jsme měli v českém vzdělávacím rybníčku další bouři. Ta ukázala velmi chvályhodně, že jsou mnozí rodiče a učitelé ve střehu a když se nepravosti dostanou na denní světlo, dostane se jim náležitého hodnocení. 

A přitom stačí jen sdílet na sociální síti nevhodně opravený test. To je ostatně i jeden z důvodů, proč se špatní učitelé a špatné školy tak bojí mobilních telefonů v rukou žáků. Ti tak mají k dispozici kameru i foťák a lehce mohou dokumentovat leccos ze svého vzdělávání. Mohou to udělat i rodiče, ale ti to nemají z první ruky a někteří učitelé například testy z ruky ani nedají. Že by se tak hanbili za svou práci, nebo jsou obecně tak stydliví?

Ale k věci. Objevil se tedy na internetu červeně opravený test, kdy žákyně doplňovala slovo do cvičení. Maminka ho umístila do FB skupiny, prý pro pobavení. Doplňování bylo vcelku netradiční a zábavné. Při zadání Doplň každou větu jedním slovem, žákyně třeba doplnila Schody, které jsou z kamene, jsou… pevné (zatímco učitelka to červeně podtrhla a doplnila kamenné). Rozhodčí, který nikomu nestraní je podle žákyně hodný (ale podle učitelky nestranný). Tuk, který se získává z rostlin je …nechutný (podle učitelky rostlinný). Zábavné, že? Ale ne podle učitelky, která ji šest slov z deseti podtrhla, jedno opravila a napařila ji čtyřku. Ano, za 4!

To se mnoha rodičům, ale i pedagogům nelíbilo. Objevovaly se komentáře typu „přijde mi to agresivní, necitlivé“, „je to milé, pravdivé a trochu smutné“ apod. Ale objevily se útoky i z druhé strany, rozebíralo se, zda a jak a proč takový obrázek vlastně na FB umístit. Věřte mi, že podobných obrázků bych mohl umístit na sociálních sítích každý den jeden. Některé by neukazovaly takto hloupé hodnocení, ale některé by byly ještě stupidnější. Jako obvykle, pojďme se na to podívat již s chladnou hlavou, správně didakticky.

Co vede žákyni, že takto vyplní test? Vidím tu několik možností:

1. nepochopila zadání;
2. pochopila zadání doslovně;
3. zadání pochopila, ale bylo pro ni příliš obtížné;
4. snažila se nudné cvičení oživit vtipnou odpovědí;
5. udělala učitelce naschvál, tedy cvičení sabotovala.

I když mám o motivaci žákyně svůj názor, rozebereme si jednu možnost po druhé. A také z tohoto pohledu řešení dané učitelky. Je nad slunce jasnější, že když má pedagog podobný text od žáka v ruce, musí se pídit po tom, jaká varianta platí – a na základě toho jednat. Stačí jednoduchý a krátký přátelský rozhovor se žákyní. Nesmí v žádném případě jen tak napálit špatné hodnocení – tedy čtyřku! Pojďme nyní variantu po variantě.

Žákyně nepochopila zadání. Žákyní doplněná slova by mohla naznačovat, že vůbec nepochopila, jaké je zadání celého cvičení. V takovém případě učitelka musí žákyni vysvětlit, jak cvičení doplnit správně a kde se dopustila chyby v pochopení zadání. Ale nemůže její chybu trestat špatnou známkou! Je to podobné, jako by v úkolu „předveď muzikálové číslo“ žákyně tancovala – a učitelka hodnotila zpěv! Každému pedagogovi musí být jasné, že nemůže hodnotit jednu činnost na základě kritérií pro činnost druhou! Tedy čtyřka učitelky je chybným a pedagogicky nevhodným řešením.

Žákyně pochopila zadání doslovně. Jak se každý může na obrázku přesvědčit, zadání zní „Doplň každou větu jedním slovem“.  Tedy z tohoto pohledu se ukazují dvě vety chybné a osm správných. Chybně je „stezka, kterou vyšlapali jeleni je … dolů z cesty“ a „malby, která jsou na stěnách, jsou… od sprejaře“. Tyto pouhé dvě chyby nezakládají důvod k udělení čtyřky. Tedy čtyřka učitelky je chybným a didakticky nevhodným řešením.

Žákyně zadání pochopila, ale bylo pro ni příliš obtížné. Mohlo se stát, že žákyně věděla, co se od ní očekává, ale úkol byl pro ni příliš obtížný. Ještě nemá rozvinutou dovednost četní s porozuměním, nemá rozvinuté vyjadřovací schopnosti atd. – a proto nezvládne dokončit každou větu správným slovem a hledá náhrady (jak významové, tak i v počtu slov). Toto cvičení bylo pro ni příliš obtížné, učitelka ho však zadala všem žákům bez jakékoliv diferenciace obtížnosti. Prostě klasická česká mizérie: všichni pracují na tom stejném úkolu a učitelka to pak rozstřílí známkami podle výkonů.  Tedy čtyřka učitelky je chybným a z hlediska neexistující diferenciace krajně nevhodným řešením.

Žákyně se snažila nudné cvičení oživit vtipnou odpovědí. Řekněme si upřímně, celé to cvičení s tím mechanickým přidávání odvozeného slova „pět ramen – pětiramenný“ nebo „z kamene – kamenné“ a podobně není žádná didaktická hitparáda. Je to nudný dril, zábavný jak funus. Nedivme se mysli žákyně, která se snaží přidat trochu svého do té školometské nudy. Na rozdíl od jiných kolegů tu nevidím příliš kreativity, spíš cítím „lehké pero“. Prostě si s tím nedělat hlavu a nechat myšlenku plout. Možná trochu jako asociace, napíšu první, co mě napadne. V tokovém případě je na místě promyslet, jak tuto činnost oživit – třeba vzájemným učením žáků? Přijít s hravější formou? „Když didaktika pláče, tak se nedaří práce“ – přísloví, které jsem právě vymyslel. Tedy čtyřka učitelky je chybným a z hlediska empatie k žákům velmi nevhodným řešením.

Žákyně udělala učitelce naschvál, tedy cvičení sabotovala. V případě takové učitelky, která se projevuje podobným známkováním, se nelze divit ani sabotování podobného cvičení. Žákyně nemá chuť zkoumat přesné požadavky na to cvičení, píše tam bez rozmyslu, co ji napadne a výsledná špatná známka – kterých má jistě už více – ji nezajímá. Už dávno je v předmětu neúspěšná, špatné známky očekává, jako špatná žákyně si cítí a stejně tak se chová. Učitelka ji nedokáže pro předmět nadchnout, všechno to je podobné: samá cvičení, testování, frontálka - jako je i tento úkol, prostě „černá pedagogika“. Učitelka selhala, její čtyřka učitelky je opakovaně chybným a z hlediska získání žáka pro předmět fatálně nevhodným řešením.

A pokud opustíme úzký pohled na jeden test žákyně a rozhlédneme se ve třídě, také se radovat nemůžeme. Vidíme výkonové hodnocení, nediferencovanou a neindividualizovanou výuku, trestání chyb a vytváření neúspěšných žáků. Špatné známky ukazují špatného učitele! Učitelka s podobným hodnocením žáků selhává, nevytváří podporující klima a její čtyřky – tedy vlastní didaktické i pedagogické chyby - nepodporují práci žáků a jejich vztah k předmětu a ke vzdělávání obecně.

Je smutné, že se na sítích ukázaly i reakce, za které se by se měl pedagog stydět. Například: „I při uplatnění jakési kreativity, originality dítka a po přistoupení učitele na hru, je tady všechno špatně. Paní učitelka vykázala slušnou dávku trpělivosti a maminka by si namísto jejího ostouzení mohla zaplatit nějaké doučování.“ Takže za prvé: jakou trpělivost ukazuje učitelka tím, že švihne čtyřku na takový test? Proč by měla maminka platit doučování? To pokaždé, když učitel nedělá dobře svou práci, má rodič zacvakat doučování nějakým lepším pedagogem? Navíc, jak bylo řečeno výše, maminka nikoho „neostouzela“. Chtěla pobavit kamarádky. Ale hodnocení toho testu ostouzí svou hloupostí učitelku tak nějak samo.  

Ještě trapnější text se objevil na webu „Škola zvesela“. Pro pánajána, jak ironický je ten název! Učitelka prvního stupně vede na svém blogu pod titulkem „Zapalte hranici směle pro čarodějnici“ píše: „do diskuze se přidaly i některé učitelky, které místo aby maminky uklidnily, že přece neví, co se ve třídě dělo a že zajisté byla látka předem probraná a cvičení náležitě vysvětleno, protože tak se to prostě běžně v hodinách dělá, tak se začaly tetelit jako slípky a kálet do vlastního hnízda. Čechraly si peří ve svých komentářích, protože ONY by za tohle nikdy 4 nedaly, ONY by podpořily kreativitu dítěte… a začaly pěkně házet na neznámou kolegyni špínu“. Je s podivem, když učitelka označí své kolegyně s jiným názorem za „slípky“ a argumentaci „za kálení do vlastního hnízda“. To je jasné nepochopení toho, že někteří učitelé nechtějí, aby zrovna tohle bylo jejich hnízdo! To se ani autorka nepozastaví nad tím očividným vlastním nesmyslem, že údajně byla „látka předem probraná a cvičení náležitě vysvětleno“ – jasná pitomost při prvním pohledu na ten test. Někdo může kritiku nazvat házením špíny, ale upřímně – cožpak se bez veřejné kritiky podobných pedagogických excesů někam posuneme? Když těm špatným učitelům všechno projde, budou něco někdy dělat jinak? Jen tak, sami od sebe? Učitelka sama v blogu píše: „Nebudu hodnotit práci někoho jiného. To mi nepřísluší!“ S tím nesouhlasím, samozřejmě, že přísluší! Stejně jako hodnotíme negativně zkorumpované policisty, hloupé politiky, arogantní byrokraty, máme právo hodnotit ty, které pokládáme za špatné učitele. Nejen proto, že je platíme z našich peněz (jako ty předchozí zmíněné), ale zejména proto, aby se už zítra měli žáci ve škole o trochu lépe. Není na co nebo na koho čekat.