Žijeme v zemi nejzlejších exekutorů?

Kolikrát jsme slyšeli, že je třeba ochránit nebohé dlužníky před knutou vymahačů nespravedlivých dluhů a teď přichází stát, aby vyřešil nevymahatelné výživné?  

Každý z nás slyšel podobné příběhy: Nevinné dítě narazilo v tramvaji na revizora a nemělo jízdenku. Nechápalo, co se stalo. Rodiče se nic nedověděli a dále se v potu tváře věnovali rodině. Mezitím v tichosti někde probíhalo správní řízení. Poťouchlé soudy rozhodovaly, dluh 24,-Kč rostl o penále, úrok, náklady soudního řízení a odměny nenasytného zlotřilce s razítkem exekutora. A  pak jednoho dne, zrovna když si nic netušící rodiče se svými ratolestmi včetně té, která byla na počátku tak stresovaná revizorem, přišel exekutor. Oznámil jim, že dlu už dosáhl včetně jeho odměny 150.000,- Kč a že jim zabavuje dům!

Diskutuje se, jak ochránit dlužníky, zmírňují se pravidla pro oddlužení (rozuměj: Smazání dluhů) a uvažuje, jak co nejvíce omezit pravomoci exekutorů, případně je úplně zestátnit.

A jak je to ve skutečnosti? Rodiče samoživitelé mají problém jak vymoci výživné od druhého rodiče, proto byl přijat zákon o náhradním výživném. Stát zaplatí samoživitelům, nejčastěji matkám, náhradní výživné a bude je po povinném rodiči vymáhat sám. 

Samoživitel musí splnit určité podmínky: Musí mít rozsudek se stanoveným výživným, případ musí být dotažen až do fáze exekuce a povinný rodič neplní vyživovací povinnosti.

To, že byl přijat tento zákon, už samo o sobě dokládá, že je často problém exekucí dluh vymoci. Ve skutečnosti je to pro obyčejné věřitele ještě horší. Stát předpokládá, že se mu podaří předplacené náhradní výživné vymoci pouze v 10-20%. Stát tedy počítá s tím, že náhradní výživné je vpodstatě darem, suplujícím povinnosti rodičů. To už se nezabývám tím, že exekuovaný povinný rodič může klidně pracovat načerno a platit druhému hotově, případně s ním i žít a samoživitelství jen předstírat. 

Stát má oproti obyčejným věřitelům, vymáhajícím dluhy obrovské výhody:

1. Při vymáhání dluhu má stát přednost před všemi ostatními věřiteli,

2. Stát má o každém nejvíce informací: Přístup k majetku, k bankovním účtům, k policejním záznamům, ke všem kamerám apod.,

3. Stát má k dispozici obrovský úřední, policejní,  vyšetřovací i kontrolní aparát a

přesto nedokáže dluhy vymoci. Nežijeme v zemi nejzlejších exekutorů, ale vysmátých dlužníků!