Rozkrájet můžeme jen takový koláč, jaký jsme si upekli!

Je Fialova vláda stejně zbabělá, pokud jde o "důchodovou reformu", jako Babišova? Kolik z nás je ochotno za reformu zaplatit a řešit komplikované problémy s investováním? Jak to dělají na Aljašce? ...

Sotva nastupuje Fialova vláda, už se vynořila kritika, že i ona zamete důchodovou reformu pod stůl,  viz: 

Kateřina Lhotská: https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780375 nebo

https://kareljelinek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780511.

Kritizuje se, že "reformní " úsilí se vyčerpává jenom na tom, jak se mají peníze přerozdělovat ( tu více matkám za děti, tu náročným profesím za náročnost ...). Nikde nezazní, kde peníze navíc získat. Je tedy Fialova vláda zbabělá stejně jako ostatní vlády?

Naše země má po Estonsku, Bulharsku a Lucembursku nejnižší poměr veřejného dluhu vůči HDP. To v jistém smyslu není dobrá zpráva! Populisté mají ještě mnoho prostoru jak získat na svou stranu obyvatelstvo bezbřehým rozhazováním. Chápu opatrný přístup Fialovy garnitury k této otázce, protože snižování deficitu znamená šetřit. Šetřit znamená, že dále nemohou mzdy, důchody a dávky růst tak rychle jako za Maláčové. To samo o sobě hodně voličů odradí. 

Pokud zavedeme důchodovou reformu, bude také obtížné získat na svou stranu většinu. Důchodová reforma sestává ze dvou částí: Z té lehčí (kolik komu dát, jak peníze rozdělit) a z té těžší (kde peníze získat). 

Protože však většina lidí není tak ukázněných, aby se na stáří zajistli sami a velká část lidí se sice zajistí, ale nestačí to (vlastní dům nebo byt, ale pravidelný pasvní příjem už ne). nezbývá, než abchom nastolili nějaké přerozdělování. Kdybychom to neudělali, způsobíme revoluci těch, kteří v šedesáti zjistí, že nemají na jídlo, protože si nic neušetřili.

Kde získat více peněz?

Kde peníze získat nelze zásadně vyřešit zmrazením platů poslanců, zrušením senátu (to jsou směšné částky), ani progresívním zdaněním (daňové subjekty se mu vyhnou), ani "zákazem" odtoku dividend nebo podobnými líbivými, ale neúčinnými nástroji. Jako u 90% životních situací, tak i u zajištění na stáří, musíme pomocnou ruku hledat v prvé řadě na konci vlastního ramene. 

1. Hovoří se o "akciové rentě" nebo státním investičním fondu. Třeba fond státu Aljaška "Alaska Permanent Fund" dostává každý rok 25% ze státních příjmů z těžby ropy. Polovina této částky se vyplácí jako dividenda každému občanovi státu Aljaška. Ma počátku v roce 1978 činil kapitál fondu 55 milionů USD, dnes činí více než 81 miliard USD. Ze 710.000 obyvatel Aljašky dostává tuto dividendu asi 650.000 (musí mít stálý pobyt na Aljašce a americké občanství).  Výše dividendy se počítá jako průměrný výnos za pět let dělený aktuálním počtem oprávněných a činila v roce 2020 částku 1.114,- USD brutto. Při průměrném starobním důchodu na Aljašce asi 1.500,- USD to činí asi 6% ročního příjmu důchodce. 

Když jsem se v Egyptě ptal, z čeho plyne bohatsví země, odpověděl mi prostý řidič autobusu: Z těžby ropy v Rudém moři, z poplatků za Suezský kanál, z turistiky a ze zemědělství.  Chci tím říct, že i Česko má svůj "Suezský kanál", neboli strategicky výhodnou dopravní polohu uprostřed Evropy a jiné e konomické aktivity, z nichž může "státní akciový fond" založit. To je ale jenom přesun daní z jedné kapsy do druhé. 

Přesto je to jeden z pilířů řešení. I FDP v Německu přichází s návrhem "akciové renty", to jest že by pojištěnec povinně spořil do akciového fondu a z výnosů by mu plynula část starobního důchodu. Sám investuji více než 25 let do podílových fondů i akcií a nesdílím názor, že fondy se rozkradou a nic nevynesou. Je ale pravda, že v českém prostředí jsou podílové fondy drahé, zákaznicky nepříjemné a málo výnosné. Je výhodnější investovat do nich přímo, než posílat peníze přes "doplňkové penzijní připojištění". Je tu zkrátka zaostalé tržní prostředí.

Jak ale ukazuje Aljaška nebo Norsko, státní fond cenných papírů (nejen akcie, ale i dluhopisy a nemovitosti) může být výnosný a může být doplňkovým pilířem. Pomocnou ruku ale každý hledejme především  na konci vlastního ramene: I matka, která porodí a vychová čtyři děti, musí pracovat, když děti odrostou. Pracovat je normální a většina z nás bude alespoň částečně vykonávat práci, která nás nebaví, je nudná a s lidmi, kteří nám nejsou sympatičtí. Tak už to prostě je.

Vedle průběžného systému (např. 50% celkových důchodů ve stáří) mějme systém doplňkový (II. a III. pilíř např. 25%) a přesvědčme všechny, že na významnou část svých příjmů ve stáří (zbývajících 25%) si musejí našetřit sami.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Richard Neugebauer | pátek 17.12.2021 13:28 | karma článku: 11,05 | přečteno: 530x