Proti všem

Václav Klaus je extrémní nacionalista a sebestředný dědek. Má ale pravdu, že se vracíme k socialismu, že jsme zase v roce 1990. Bohužel bez tehdejšího nadšení. 

Václav Klaus zveřejnil v Mladé frontě DNES 9.5.2023 článek "Ořezat dotace! Po 30 letech jsme opět v roce 1990".  Opírá se o článek Lenky Zlámalové v 17. čísle týdeníku ECHO.  Dotace jsou tam vymezeny jako transfery a vyčísleny na 500 miliard (Celkové výdaje státního rozpočtu za rok 2023 budou více než 2300 miliard), 

Dotace jedněm dávají z peněz, které stát někomu jinému sebral, nebo si je půjčil. Je to státní zvůle. Určitě bych uvítal, kdyby se plošně snížily a kdyby se zase vrátil zdravý selský rozum. To jest: 

-  že základem blahobytu jednotlivce je jeho vlastní výkon a to, co nabízí druhým na trhu,

- že ve veřejném sektoru může pracovat jen malá část lidí, a protože ve veřejném sektoru je jistota zaměstnání i platu a nižší pracovní výkon, způsobený právě touto jistotou a neexistencí opravdového tlaku zaměstnavatele, jsou tyto výhody vykoupeny nižším platem,

- že stát může zajistit jen minimální důchod a o zbytek se musí postarat každý sám, případně jeho děti a

- že ne každý výpadek odbytu, zdražení vstupů nebo problémy u odběratele může vykompenzovat stát.

Situace se ale od roku 1990, bohužel, zásadně změnila. Tehdy jsme s nadšením doufali, že skutečně vybudujeme tržní ekonomiku a naše děti se budou mít stejně dobře jako v (Západním) Německu. Nechtěli jsme byrokratický stát a byli jsme ochotni překousnout utahování opasků.

Jak to je dnes?

- Pro velkou část lidí je mnohem pohodlnější jistota byť blbě placené práce, než aby se namáhali s nějakým výkonem,

- mírná většina obyvatelstva je přisátá na státní sektor. nejen důchodci, rodiče, nezaměstnaní, nemocní a invalidé, ale i státní zaměstnanci. Pracovat pro stát není východisko z nouze, ale sen většiny studentů. A tato mírná většina si přeje socialismus. Sice to neříká přímo, ale chce zvyšování transferových plateb, chce rovnostářství v dávkách, chce, aby stát reguloval ceny, chce, aby stát přebíral rizika za povodně, za podomní obchodníky, za neplatiče výživného, za neplatiče dluhů, za kolísání cen zemědělských surovin, za neúrodu vinné révy. Tuto mírnou většinu nezajímá nějaké cestování. Jim stačí jednou za život dojet do Paříže. Je nezajímá úspěch nějakých startupů nebo zdravé tržní prostředí. Oni chtějí nízké ceny potravin, regulované nájemné, obecní byty, levnou dopravu a nízkou sazbu DPH na pivo.

- k tomu všemu nejsme ostrov nezávislý na okolí. Podobné tendence jsou všude kolem nás. V celé Evropě. Pravda, v zemích, kde nebyl sociální struktura tak zničená jako u nás, přece jen existují tradiční síly střední třídy a ty působí proti socialistických tendencím, ale slábnou. Pokud všude v Evropě vládnou dotace a obrovské přerozdělování s obrovskými deficity, bylo by s podivem, kdyby se této příležitosti nechopili populisté i u nás. Také to dělají a jsou úspěšní. Stojí za nimi velká část voličstva. Kdyby se Klaus jako premiér pokusil plošně snížit výdaje státního rozpočtu dnes, padl by během první roku vlády. Nelze bojovat proti všem jako Žižka.

- Ve svém článku Klaus (snad záměrně?) nehovoří o tom, kde krátit výdaje, protože by se to dotklo právě těch hasičů, státních zástupců, učitelů i lékařů. Klaus nehovoří o potřebě spoluúčasti na důchodech a na zdravotní péči nebo na školném jako o klasických tržních prvcích veřejné sféry. Nehovoří o potřebě ještě vyšších úrokových sazeb ČNB pro zkrocení inflace, ani o potřebě zcela změnit podnikatelské prostředí, to jest podpořit podnikatelskou třídu?

Má to vůbec nějaké řešení? Nevím. Snad by se nad tím měly zamyslet elity. Nejbohatší rodiny, jako Kellnerovi, Vítkovi, Tykačovi a řada dalších jsou klasicky mimo každodenní realitu a ze své podstaty mezinárodní komunitou. Nosnými elitami by měly být ti bohatí a významní o stupínek níže, desetitisíce podnikatelů, bohatých živnostníků, vyšších úředníků, profesorů a freelancerů. Změna sociálního prostředí ovšem potrvá desítky let úmorné práce a do toho se nikomu nechce. Plodů svého úsilí se totiž nedožije. A tak jsem ohledně návratu ke zdravé tržní ekonomice, jakou jsme naposledy měli v roce 1913 (neboť český ekonomický zázrak vznikl v letech 1873-1913, za monarchie), skeptický.