Snídal jsem dnes zdravě: slunečnicový chléb s tvarohem, posypáno pažitkou a kousky cibule. Pak jsem si přečetl, jak se nepěkně chováme k naši sousedům a spojencům v boji o peníze. To se přece nedělá ...
Včera zveřejnila Mladá fronta DNES komentář k výzvě Orbána, aby Jourová odstoupila. Urazila Maďary tvrzením, že v Maďarsku je nemocná demokracie. Názor těch, kdo o Maldé frontě rozhodují, nejvýstižněji formuluje zveřejněná karikatura a její doprovodný text:
V duchu nejodpornějšího bulváru se nedovíme nic o tom, v čem má být maďarská demokracie nemocná. To Mladou frontu nezajímá, nebo spíš nesmí zajímat. Zato se dovídáme:
- že Jourová demoluje naše dobrosrdečné vztahy s našimi kamarády. To e přece nedělá, co jsme si, to jsme si. V boji, jak utrhnout z Unie co nejvíce a nedovolit jim, aby nám mluvili do toho, jak si penze rozdělíme, jsme přece na jedné lodi ...
- že portfolio Jourové je nanicovaté. No jistě. Nejde tam o peníze, tak co? Mladá fronta neuvádí žádný příklad nemocné demokracie z pera Jourové. Už předem ví, že je to "mistrování". Je to jako když komunisti nutili lidi, aby odsoudili Chartu 77, aniž by ji četli.
- že nám Jourová destruuje vztahy se sousedy. To už autor projevuje neznalost elementární geografie. Nejen, že z Maďarskem nesousedíme, ale na úseku, odkud by nám nejspíše hrozil maďarský útok, v okrese Uherské Hradiště, se před válkou žádná opevnění nebudovala, protože za hranicí bylo Slovensko.
Nejsem dnešní. Vím, že politika je z velké části boj o moc a peníze. Ale podle toho, kolik v ní zbývá na společné zájmy a nakolik se střídají různé koncepce, se liší politika demokratická, otevřená a koneckonců úspěšná od té druhé.
Smyslem Evropské unie není urvat co nejvíce dotací od bohatších států, ale vytvořit funkční a svobodný společný prostor. K tomu mimochodem patří i ostraha vnější hranice. Tam by třeba měla být pravomoc podstatně posílena, aby se při aždém problému nemusely dohadovat ednotlivé státy, kolik že tam mimořádně pošlou policistů, jak to bylo v Makedonii. My se tváříme, že nás to nezajímá, my žádnou vnější hranici nemáme. To přece není naše věc! Vyčuranost jako princip spolupráce!
Mimochodem Švýcarsko zrovna nedávno v referendu odmítlo omezit přístup občanů Evropské unie na svoje území. Už vidím, jak by takové referendum dopadlo u nás. Až vystoupíme z Evropské unie, nestaneme se druhým Švýcarskem. Staneme se druhou Ukrajinou.
Já mám Ukrajince rád, i ta země je úrodná a krásná. Neznám ale ve svém okolí nikoho, kdo by jezdil na Ukrajinu za prací, anebo se tam chtěl vdát. Zato znám stovky Ukrajinců a Ukrajinek, pro něž je příchod do té prohnilé a panovančé Evropské unie ať už za prací, nebo s rodinou, splněním jejich celoživotního snu!
