Co svět světem stojí, naříkaly odcházející generace na to, jak špatná mladá generace po nich přichazí. Tak v tom budu pokračovat ,...
Těm, kdo jsou starší než 70 let, vyčítají, že snášeli stalinismus, těm, kdo jsou starší než 50 let, nadávájí, že sloužili komunistům a těm, kdo jsou starší než 40 let, nadávají, že se podíleli na "Klausově rozkradení republiky".
A co vyčítáme my mladým?
Když padl komunismus, byli jsme šťastní. Věděli jsme, že na Západě není všechno zlato, co se třpytí a že se bude krást a podvádět i nadále. Chtěli jsme ale, abychom nemuseli stát frontu na toaletní papír a plazit se před bábou z uličního výboru, když budeme chtít jet do Jugoslávie. Když budeme pracovat a vydělávat, chtěli jsme mít možnost svonodně utrácet, investovat, spekulovat, hrát nebo jen šetřit vnukům a nemuset se bát, že nám to zase někdo znárodní.
Příroda byla zdevastovaná, baráky zchátralé a auta zastaralá. Vyhrnuli jsem si rukávy a začali podnikat. Pravda, většina podnikatelů zkrachovala a mnohé zavřeli. Ale tak to v podnikání chodí, museli jsme se učit od nuly všichni, banky, soudy, finančák, prodavači .... Nakonec jsme se dopracovali nejvyšší životní a sociální úrovně v dějinách naší zermě. Dotované máslo 250 g másla stálo za komunismu 10,-Kčs, to by bylo při dnešní cenové hladině více než 110 Kč. Přitom stojí okolo 35,-Kč.
Mysleli jsme si, že komunisté vymřou a lidé už nikdy nepřipustí návrat nesvobody. Mysleli jsme, že mladí procestují svět a přinesou nápady a způsoby chování, které povznesou české obyvatelstvo směrem k úrovni Švýcarska. Vždyť co by tomu mohlo zabránit?
A jak to dopadlo? Mladí procestovali svět a jejich snem je dělat v korporátu nebo ve státních službách. Klidně souhlasí s tím, že se zastropuje nájemné, že se zkomplikuje podnikání příšernou byrokracií, nebo že se budou regulovat ceny. Když někdo vykřikne, že bude bojovat s korupcí, dají mu své hlasy jen pro tento výkřik.
Samozřejmě, že se neptají ani ti staří, kteří dostanou 5.000,- Kč k důchodu a je jim jedno, že je to na dluh, který splatí jejich vnuci.
Kdybych ještě měl vlasy, vstávaly by mi hrůzou na hlavě z vědomí, kolik vzdělaných státních úředníků, studentů, chytrých právníků a absoventů špičkových škol je ochotno sloužit oligopolní oligarchii a vůbec jim nevadí, že třeba pekárenství je v rukou předsedy vlády! Lépeřečeno ono jim to možná vadí, ale peníze jsou peníze!
Ve "výchově" mladých jsme v euforii ze svobody selhali. Takhle Švýcarsko nejen nedoženeme, ale ani se k němu nepřiblížíme.
