Jsme na blbém místě

Kdyby Praotec Čech došel až k Atlantiku a přeplavil nás na Island, mohli jsme dnes mít od Rusů i Evropanů svatý pokoj.

Nesnáším francouzskou byrokracii. Svazuje jakoukoli iniciativu a dává úředníkům nepředstavitelnou moc. Uráží mě, jak se mnou jedná sekretářka na německém ministerstvu, i když jsem vysokoškolským učitelem. Vstávaly mi na hlavě hrůzou poslední vlasy, když jsem viděl na řeckém ostrově Samos schengenskou hranici: Obyčejný plot z pletiva na dvou tyčkách. Tyčky byly zalité do betonu v pneumatikách a Řek je jenom posunul a pustil všechny pasažéry z lodi, ať Evropany nebo Turky bez problémů dovnitř.  

Chápu sílící hlasy, když volají po vystoupení z Evropské unie. Nakonec dotace brzy skončí, členství se pro nás stane finančně nevýhodné. A volná hranice? Většina z nás přejíždí hranici jen několikrát za rok a tam nějakou lehkou kontrolu vydržíme, pokud vůbec nějaká vznikne.

Takže vystoupit? Touha po naprosté svobodě našeho státu se táhne našimi dějinami od samého počátku (kníže Václav, Zlatá bula sicilská, vztah Václava IV. a Říše, husité, Jiří z Poděbrad, státoprávní boje v 19. století, 1918 nebo 1989). Jsme rádi, že máme tak tranzitní polohu  a s tím spojené ekonomické výhody. Tranzitní poloha má však i nevýhody. Máme prostě krám na dobrém místě, ale musíme vycházet se zákazníky. Vystoupit z Evropské unie je podobné, jako kdyby okres Jičín vystoupil z Česka. 

Museli bychom se dostat někam jinam. Třeba na ten Island, ale i ten je v Evropském sdružení volného obchodu. Ještě odlehlejší je Pitcairn. Ostrov, kam se ukryli vzbouřenci z Bounty. Já vím, namítnete, že Švýcarsko je svobodné. K takovému řešení nám zatím chybí jedna věc: ďostatek Švýcarů u nás. Můžete namítnout, co říkal Gándhí Britům, když odcházeli z Indie:

"Lepší je blbá vláda vlastní než efektivní cizí!"

Já bych to ale při pohledu na naši garnituru neriskoval. Jediná reálná cesta je pracně a zdlouhavě změnit EU zevnitř. Spolu s ostatními.