Důchodovou reformou k osobní zodpovědnosti

Desítky let se odborníci věnují "důchodové" reformě a došli jen k tomu, že sociální pojištění, které si na důchod platíme, nestačí, a že budeme muset na důchody přispívat více z daní. To není žádné řešení! (Blog je sarkastický).

Všichni se chceme mít stále lépe. Starobní důchodce nevyjímajíce. Prodlužující se věk dožití a pokles podílu výdělečně činných však vede k nárůstu objemu důchodů a poklesu zdrojů na ně. Draze vystudovaní a dobře palcení ekonomové za léta reformních diskusí dospěli jen ke kosmetickým úpravám a k ohromujícímu zjištění, že sociální pojištění nestačí a že prostě vezmeme na důchody ještě z daní. K tomu doplní nějaké kosmetické úpravy. Pokud doplňkové penzijní spoření po 3, letech pokryje důchod na dva roky, není to žádný zdroj. A tomu říkají reforma. 

Já tomu říkám výsměch. Bez větší osobní zodpovědnosti každého za svůj příjem v důchodu se nikam nedostaneme. No vlastně ano, dostaneme se tam, kam Řecko - na pokraj státního bankrotu. S tím rozdílem, že nejsme v eurozóně a nikdo nás zachraňovat nebude. 

Řešení je jednoduché, ale tvrdé. Jak si kdo ustele, tak si lehne. Jak se budeš mít v důchodu, rozhoduješ ty sám. Stát by měl zajistit jenom nějakou základní část důchodu. To, že se o sebe nepostará pětileté dítě (i když má rodiče????) jsem schopen přijmout. Ale,že se o sebe nepostará sedmdesátiletý člověk, který 35 let někde pracoval, je nepřijatelné!!!!!!

Stanovme podobně jako u rodičovské také důchodcovskou dávku na úrovni průměrného důchodu pro průměrný věk dožití (všechna uváděná čísla jsou pouze ilustrativní). Například: Při průměrném důchodu 20.000,- Kč, důchodu od 65 let a věku dožití 80 let by byl celkový nárok nastupujícího starobního důchodce (20.000 měsíčně x 12 měsíců x 15 let) = 3,6 mil. Kč. Tuto dávku by nastupující důchodce obdržel. Záleželo by už jenom na něm, jak by ji užil. Jestli by ji celou investoval a zůstal sedět do 100 let na gauči u televize, nebo jestli by ji projezdil za dva roky na cestě kolem světa a poté zůstal jako bezdomovec a žebrák na předměstí Marrakéše, dokud by nezahynul v bídě a nemocích. 

Samozřejmě rozumný člověk s alespoň základním vzděláním by si našetřil ještě svoje peníze, ty by investoval a peníze spotřebovával tak, aby si něco užil, ale aby měl vždycky rezervu. Američtí důchodci mají třeba pravidlo, že spotřebují maximálně 4= ročně svých investic, aby nespotřebovávali kapitálovou podstatu.

Důchodoví reformátoři to sice neříkají, ale do budoucna budou tak jako tak vlastní investované prostředky s výnosem nezbytností pro každého, kdo si bude chtít udržet životní úroveň i po odchodu do důchodu.

Dnešní systém důchodce k ničemu takovému nemotivuje. On dobře ví, že mu stát bude platit pořád, i když se on dožije 120 let, a že se o něho postará. Navíc je systém značně nespravedlivý, Pokud někdo zemře podstatně dříve, vlastně nejen že ze života nic neměl, ale šetří tím státu.

A co by se stalo, kdyby nezodpovědný důchodce všechno poutrácel nebo porozdával? To by byla zcela jeho věc. Pokud je svéprávný, nechť si za sebe zodpovodá sám.