Jako Východočech jsem hrdý na to, že český jazyk a česká kultura vůbec byly zachráněny zásluhou mých krajanů (Pelcl, Němcová, Smetana, Jirásek, Škvorecký, Poláček ..). Proto jsem se rozhodl zhlédnout klasiku z nejklasičtějších ...
Každý z nás ji povinně četl nejméně jednou a dobrovolně v televizi viděl několikrát. Babičku Boženy Němcové. A tak jsem se podíval o víkendu znovu.
Dvacet osm let svého života jsem budoval rozvinutý socialismus. Neúspěšně. Dalších třicet jedna let jsem se snažil o vyspělou svobodnou ekonomiku. Zatím také nic moc. Z výše těchto letitých zkušeností Babičku hodnotím následovně:
Scénář dobrý, herecký výkony dobré, hudba přiměřená, ale co nám vlastně Babička říká a jaký vliv má na zdravé společenské poměry? Vyberu náhodně několik scén:
1. Viktorka, zamilovaná do vojáka, přijde za babičkou a ptá se jí, co má dělat. Babička jí vypráví, že sama utekla za Jiříkem Novotným. Babička (Magdalena Novotná) i Jiří byli Češi ze severozápadních Orlických hor. Jiří ale utekl z vlasti a sloužil v pruské armádě. V té armádě, která jen dvě generace předtím oloupila České království nejen o Slezsko, ale i o Kladsko. Kladsko bylo po staletí přímou součástí České koruny! To všechno si museli tehdejší současníci dobře pamatovat. Jiří byl tedy dezertér a vlastizrádce. Viktorka, ovlivněná Babičkou, také uteče za vojenským myslivcem a její další osud je tragický, Přitom na ni ve vsi čekal Tonda, synek ze statku! Viktorčin osud je tedy zapříčiněn i babiččnou neuvážlivou radou, pokud vyloučíme možnost, že se chtěla nevinnému děvčeti pomstít za vlastní nevydařený osud.
2 Kristla, dcera z hospody, chodí s Mílou. Mílovým kariérním snem není být vlastním hospodářem na statku nebo provozovat tchánovu hospodu. Chce být pacholkem na panském dvoře.
Když je odveden na vojnu, babička využije svých známostí ve feudálních kruzích a protekcí mu vymůže, že se může vrátit, Kristlu si vzít a stát se tím vysněným pacholkem. Co bude s hospodou, nevíme. Že místo Míly bude muset narukovat jiný mládenec, babičku netíží. Hlavně že ona se udělala v Ratibořicích čačanou!
3. Podobně se Babička plete do romantických vztahů u Hortenzie. Intrikami dokáže, že slabošská kněžna dá Hortenzii tomu jejímu malíři. Jak to asi dopadne, když malíř nemá stálého příjmu, ani výnosné živnosti, tušíme. Ekonomické zajištění je nezbytnou podmínkou funkčního manželského vztahu, to ví každá Filipínka se základním vzděláním! Ale to už je mimo okruh myšlenkového světa Magdalény Čudové. Ona je matka a chrání jen své nejbližší a dál nepřemýšlí.
Od babčičiných dob, dob Boženy Němcové, se na chápání světa mnoho nezměnilo. Matky už z definice svého postavení chrání své děti a jsou kvůli tomu ochotné dopustit se jakéhokoli zločinu. Žádná obecná pravidla, ani všeobecný zájem pro ně neplatí. Jediným smysluplným závěrem tedy je, že by matky neměly vůbec mít volební právo.
4. Poněkud cudně stranou zůstává národnostní profil celé rodiny. Barunčin otec (přejmenovaný na Proška) se ve skutečnosti jmenoval Johann Pankl, byl to rakouský Němec a neuměl žblebtnout česky. Dědeček pruský voják, otec rakouský panský kočí: Barunka Panklová tedy patří také k největším sudetoněmeckým spisovatelům!
