Polemika: Uhlí versus utopie

Redaktor MF DNES Martin Biben publikoval v tomto listu sloupek s titulkem „Bez uhlí by severním Čechám hůř nebylo“. Klade si v něm otázku, zda regionu uhlí pomohlo, a hned si odpovídá, že ne.

Na kdysi krásném místě, mezi Krušnými horami a Českým středohořím, se podle Bibena nyní žije hůře, mizerně se tu dýchá, určitě tu není bezpečněji a lidé vypadají naštvanější než dřív. V republice je navíc spousta míst, kde je méně nezaměstnaných. Svou argumentaci Biben uzavírá tím, že třeba Podkrkonoší, Haná či jižní Morava, kde uhlí není, jsou lepší místa pro život.

Jakkoli lze pominout fakt, že uhlí se v severních Čechách těží tak dlouho, že redaktor může jen velmi těžko vědět, jak naštvaně či šťastně se zde lidé tvářili před začátkem těžby, jinou díru v Bibenově argumentaci již přeskočit nelze. Redaktor totiž buď zapomněl, nebo se záměrně nezabýval tím, co by bylo, kdyby se v severních Čechách hnědé uhlí netěžilo. Ano, byla by zde pravděpodobně krásná neporušená příroda. Jenže zároveň by teplárny nevyráběly teplo a elektrárny elektřinu. Nebyl by průmysl ani ta pracovní místa, kterých je podle Bibena jinde víc.

Bez uhlí bychom zkrátka žili na úrovni časů před průmyslovou revolucí. Nechci se pouštět do filosofování, zda bychom náhodou nebyli šťastnější. Jde o to, že Biben tyto benefity a vlastně důvody, proč se uhlí těžilo a těží, ve svém textu vůbec nezmínil. Jeho sloupek se tak pohybuje na pomezí jakési utopické vize ideálního světa, ale přesnější definicí bude spíše bohužel bezobsažný blábol.

Těžko soudit, s jakým záměrem autor svůj sloupek psal. Můžeme se dohadovat, že se možná chtěl tímto způsobem připojit k odpůrcům prolomení limitů těžby. Způsob, který zvolil, je však poněkud naivní a spíše nahrává argumentům, proč je limity naopak nutné prolomit. Uhlí totiž stále ještě potřebujeme a minimálně v nejbližších letech potřebovat budeme. S čím však lze s redaktorem souhlasit je to, že by si regiony těžby zasloužily od zbytku republiky více solidarity, vyšší finanční příspěvky na rekultivace a ochranu životního prostředí, sociální pomoc a rozvoj. To je však úplně jiný příběh, než ten, který vyprávěl Martin Biben.