Greenpeace do tepláků aneb Obchod se strachem

„Vás by měli zavřít, pane aktivisto!“ Zaznělo ve včerejším pořadu Máte slovo. Míněn byl člen Greenpeace Jan Rovenský a důvodem jeho urputný postoj proti prolomení limitů těžby hnědého uhlí.

O prolomení se jedná. O náhradách pro obyvatele dotčených obcí také. Na straně těžařů a vlády i na straně obyvatel ovšem panují děsivé emoce. Jsme ovšem přesvědčeni, že ony rozlícené pocity do jednání nevnášejí sami aktéři. Ty přilévají ekoaktivisté, především pak Greenpeace a Rovenský. Ví totiž, že jednání v korektním duchu by mohly přinést užitek místním i horníkům. Nikoliv ovšem aktivistům. A tak burcuje, pošťuchuje a sabotuje, kde se dá. Je to jeho poslání, je to jeho radost. A také je to zřejmě jeho úkol.

V poslední době jistý pán skoupil řadu pozemků v Horním Jiřetíně. Není oblíbený ani obyvateli obce, ani těžaři. Evidentně chce vyšponovat cenu nemovitostí co nejvíc. Řada obyvatel Jiřetína mu svou zahrádku prodala právě pod tlakem zjitřených emocí. Prodala mu kousek půdy jen proto, že vášně hýbou krajem a střízlivé návrhy vyjednávačů už málokdo poslouchá. Výkřiky Greenpeace jsou jednodušší a jasně pochopitelné. Co na tom, že hysterické a obvykle zcela nesmyslné. Realitnímu podnikateli pomohou.

A tak můžeme klidně a s čistým svědomím říci, že něco je podivné a někdo z Greenpeace by se měl na čas přestěhovat do vazební věznice. Ne proto, že snad brání těžbě. Vůbec ne. Oni brání rozumnému hlasu. Oni totiž dobře vědí, že když vyrazí s hesly a proklamacemi, občan, který nemá dostatek informací, podlehne. Některý bude také emotivně křičet, jiný prodá. Samozřejmě ne těžařům, to jsou totiž zločinci. Prodá se strachem o příští někomu, kdo zdánlivě stojí zcela stranou. A pak má pocit, že udělal něco proti zločincům a pomohl dobré věci. Pomohl. Dobrému byznysu.

Obchod se strachem je věc, kterou zelení aktivisté ovládají dokonale. A strach nemá místo tam, kde musíme rozumně a bez emocí jednat.