Nekuřácké restaurace a hospody jsou v poslední době velké téma ... a já se zabývám řešením. Možná trochu bláznivým řešením, ale o to víc mě ta představa baví.
Zákaz kouření v restauracích je, zdá se, na spadnutí. Ze stolů zmizí popelníky, z ovzduší provozoven cigaretové klima. Tomu už se dá říct revoluce. Může se ale stát, že spolu s popelníky a tabákovým aromatem vezmou za své i kuřáci, kteří tvoří, alespoň v té naší hospodě, drtivou většinu zákazníků.
Ovšem - správný Čech "špekulant" okamžitě vyřeší nastalý zákaz po svém: Vedle samotných veřejných (nekuřáckých) restaurací a hostinců vzniknou soukromé poloilegální lokály a pivnice (tzv. podniky pro pozvané), které poskytnou kuřákovi jeho obvyklý komfort - zapálit si ke svému oblíbenému pivu svou oblíbenou tabákovou pochutinu.
V těchto, chcete li - klubech, vzniknou nová společenstva, možná i nové druhy umění, nová kulturní odvětví, novodobý underground, ale hlavně v nich bude v rámci možností zachován duch svobodného rozhodnutí.
Dovolte mi malý příběh:
Do sklepní hospůdky chodí jedna velká hospodská rodina - zkrátka dvacet štamgastů. Dlouhou dobu si jeden z nekouřících pivařů, říkejme mu Mirek, stěžuje na věčně zakouřené prostředí v lokále. Hospodský se proto rozhodne Mirkovi vyhovět a z malého salonku sousedícího s lokálem udělá nekuřáckou část. Jenže v "čistém" salónku to Mirek vydrží sotva dvě minuty. Sedí tam totiž sám. Jednou se napije a se slovy: "Mně tam nějak nechutná.", se vrací mezi své.
Tímto příběhem chci říct jen to, že se do nově vzniklých poloilegálních kuřáckých výčepů nepřestěhují pouze kuřáci, ale i Mirkové.
Já samotný, původem hospodský, již střádám k takovému klubu v hlavě plán. Přemýšlím jak dosáhnu statusu soukromého zařízení. Představuji si vzhled svého podniku se všemi detaily ... ale o tom možná příště.
Na závěr musím přiznat, že se na ten zákaz docela těším. Možná si pamatujete, jako já, na slova Ládi Smoljaka v oskarovém Koljovi, když si mnul ruce a říkal: "Hergot, mě baví ilegální činnost." A potutelně se usmíval ...
