"Tak čím chceš tedy být?"

Je jim patnáct. Jejich hlavním zájmem je dobývání prvních lásek. Potom možná sport. A počítač. Nebo hip hop. Vůbec se netrápí skutečností, že budou muset v blízké době dosáhnout jednoho z nejdůležitějších rozhodnutí ve svém životě. Neuvědomují si to.

Deváťáci, kteří se před tímto krokem nemůžou "uklidit" na gympl, se musí rozhodnout. Teď! Je čas. Žádný z nich ale netuší, že si v tuto chvíli volí směr, kterým se bude udávat možná i celá jejich budoucnost. Jsou to děti. Pro ně je to pouze otázka, na kterou je potřeba právě teď odpovědět, aby mohly na jedné z dalších škol pokračovat opět od jedničky - ta jejich škola totiž devítkou končí. Jak jednoduché.

V tělocvičně končí hodina sportu. Jirka hodí poslední míč na koš a cestou do šatny povídá Alešovi:

- "Co škola? Půjdeš na tu plynárnu jak jsi říkal?"

- "No já nevím. Kluci na florbalu říkali, že budu dělat ve špinavých montérkách někde venku, v mrazu."

- "Hmmm. Moje mamka včera našla v nějakým katalogu školu na kadeřníka?"

- "Na kadeřníka, jo?"

- "No, říkala, že si takový kadeřník přivydělá dost peněz bokem."

- "No jo, jenže chlap ... kadeřník, to je jako to ... jako ten ..."

- "Myslíš jako ... "

- "Jo, teplej."

- "Tak půjdeme na kuchaře číšníka?"

- "Můj brácha je číšník a vždycky když se večer vrátí z práce, tak nadává, že ho lidi serou".

- "Aha, to ho serou asi ti vožralí."

- "Asi jo ... Já nikdy pít nebudu."

- "Já taky ne."

- "Ale včera mi z té hospody od někoho přinesl novou nálepku Rytmuse, fakt hustou!"

- "A nemá ještě jednu?"

- "Nevím, ale večer se ho zeptám."

Zvoní. Hodina začíná, nebo končí?. Někde je chyba. Těm klukům totiž opravdu zvoní - na poplach.

(bráchovi - ať to zvládne)