Svoje políčko jsem už vykouřil

Tráva, trafka, gandža, zelí, hulení, zkrátka marihuana, neboli Konopí seté (Cannabis sativa). Toť téma krátkého článku, který následuje ...

Ze dne na den přišla ta změna. Do popelnice sem vyhodil všecky kazety s tuc-tuc muzikou, košile vodnesl na charitu a na vobličej sem nasadil výraz independent. Přes noc se ze mě stal nezávislák, rocker, umělec intelektuál. Ve volných dnech sem posedával mezi svejma, a to v nejpochybnějších knajpách našeho města. Při pátku sme pili dobrý vínka, v sobotu filozofovali u songů Kurta Kobejna a v neděli sme si lámali hlavy nad šachovnicema při několikahodinovejch partiích. Přes týden sme v našem obvyklym pajzlíku pili šťávu s vodou, pullitr za bůro. Když byla tráva, hulili sme. Bylo to dobrý a hlavně to všecko patřilo k našemu stylu. Prostě pohoda, klídek, bejt vyfoukanej.

Pro hulení tenkrát platilo několik zásad - nikde se s tím nevystavovat, nikoho tím nevobtěžovat, neprodávat. Jo, je to tak, tráva se tenkrát neprodávala, jen se dávala. Nebylo jí moc, dyť sme ji hulili jen my - rockeři. Jednou sem se vracel z rockáče, když mě stopli dva orgáni. Kontrola vobčanky. Vytáh sem ji ze zadní kapsy vošuntělejch manžestráků a podal ji orgánovi. Ten ale u stránky číslo 9 vobjevil malej chuchvalec zelený byliny, podíval se na mě a řekl: "Co je to za bordel? Kde jste se válel?" Vopatrně sem vzal svoji vobčanku a s utrápenym výrazem ve vobličeji, se slovama "To je jen nějaká tráva.", sem z ní vyklepal na chodník dvě ukázkový palice konopí. To je jeden ze zážitků, který mi tadle rostlina taky přinášela.

Dneska je to všecko jinak. Tráva je na každým kroku. Hulí se všude, i na veřejnosti. Prodává se, je to byznys. A hlavně hulí každej - nagelovanej diskoušek před klubem, špinavý bezdomovci u krabičáků, inženýři v kravatách při rauchpauze, bekovkovej hip hopík na skejtu, chudý romové před polorozpadlým ghettem, i sexy tanečnice z folklorní grupy Věneček.

Když mě dneska lidi nabízej moderního džointa, ubalenýho už v kvalitním papíře s normálním cigaretovým filtrem, vodmítnu se slovy: "Sorry, nechci, já už mám svoje pole dávno vyhulený." Ptáte se proč? Protože dneska hulí trafku kdejaká verbež, kdežto tenkrát sme ji hulili jenom my - slušní lidé.

Autor: Richard Horák | čtvrtek 9.6.2011 20:11 | karma článku: 17,48 | přečteno: 1221x