Sedm fotografií sedmi krásek z jarního travnatého záhonu, který vybízí k netradičnímu (jarnímu) počítání - má, nemá, má, nemá, ...
Přemýšlel jsem nad tím, proč se sedmikráska jmenuje sedmikráska. Napadlo mě několik variant, ale žádná z nich mou potřebu po tomto vědění nenaplnila. Ony varianty sem vypisovat nebudu, mohly by se zdát poněkud primitivní, ale napíši sem skutečný význam té sedmičky před kráskou, který mi vyzradilo naše vševědoucí médium - totiž, tato luční květina zdobí naše trávníky po sedm měsíců v roce. Někteří otužilí jedinci dokonce ještě déle. Co značí slovo chudobka v jejím názvu, to už jsem nezjistil ...
Často na té trávě polehávám. V noci, když se znaven vracím z restauračky. Ráno, aby mě kapky rosy chladily po zádech. A večer, když se chci zbavit všech čísel a tabulek, kterými jsem po nekonečně dlouhém pracovním dnu zatížen. Ležím tam v těch sedmikráskách a vracím se zpátky
k původu, k zemi. Nebýt jí, nebylo by mě - je dobré si to občas připomenout.
"Sousedko já vím, že míváš se mnou kříž. Něco ti teď ale povím, nakloň se blíž, víš." Ta vaše zahrádka hladí.
Většina mých fotoblogů vzniká během cest. Kolikrát urazím během takového fotovýletu k dvaceti kilometrům po svých. Jako příklad uvedu Bůh je!, nebo Bezpráví.
Dnes je to ovšem jinak - tento fotoblog vznikl na pouhých dvou metrech čtverečních, několik kroků od mé postele ...
Krásky. Co si budem povídat, po sedm měsíců v roce jim to sluší ještě o něco víc. Ten pohled léčí naše duše. A ony naše srdce. To když si jednu vybranou utrhneme, ona nás nechá přivonět a tak si ji uneseme domů. Na noc, na víkend, někdy napořád. A když nezůstane, utrhneme další do pugetu, přivoníme ... má, nemá?
Bystrému oku čtenářskému neušlo, s malou nápovědou u druhé fotografie, že jsem si v postprocesu pohrál s teplotou barev. Mám tento jemný nádech rád. Abych vás o tu krásnou zeleň nepřipravil úplně, rozhodl jsem se sedm sedmiKrásek doplnit osmou bonusovou fotografií. Mějte hezké jaro ...
(Autorem textu v uvozovkách, který se v mém blogu vyskytuje, nejsem já, nýbrž Zdeněk Rytíř. Text se objevuje v písni Michala Tučného s názvem Starýho psa novým kouskům nenaučíš. Pro úplnost - autorem hudby k této písni je sám Michal Tučný.)
